ČÍŽEK Antonín 22.3.1833-21.9.1883

Z Personal
Antonín ČÍŽEK
Narození 22.3.1833
Místo narození Slapy u Příbrami
Úmrtí 21.9.1883
Místo úmrtí Královské Vinohrady (Praha)
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 84

ČÍŽEK, Antonín, * 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik

Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu Právník a v deníku Národní listy, s jehož vydavatelem J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice (kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. 1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. 1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) se stal novinářem a politikem.

D: Před volbami, 1875.

L: OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia 22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883.

Roman Vondra