ČÍŽEK Vojtěch 27.8.1884-26.6.1942

Z Personal
Vojtěch ČÍŽEK
Narození 27.8.1884
Místo narození Kolín
Úmrtí 26.6.1942
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

45- Voják nebo partyzán

ČÍŽEK, Vojtěch, * 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho 1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až 1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi.

Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti.

Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského učitelstva, především znalost moderních didaktických přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře My, středoškolští profesoři, náš úkol, směr a cíl (1931). Od dvacátých let se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především v Ústředním spolku československých profesorů, kde dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui Střední škola a publikoval četné články z uvedené tematiky v denním tisku.

Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil k iniciátorům manifestu Věrni zůstaneme. Na počátku německé okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně se podílel na formulaci ideového a politického programu a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna 1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce (v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů první garnitury demokratického protinacistického odboje. Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel.

L: Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63.

P: Archiv Národního muzea Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš