ČALA Antonín František 4.7.1907-26.5.1984

Z Personal
Antonín František ČALA
Narození 4.7.1907
Místo narození Všemina u Zlína
Úmrtí 26.5.1984
Místo úmrtí Zlín
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 514

ČALA, Antonín František, * 4. 7. 1907 Všemina u Zlína, † 26. 5. 1984 Zlín, kněz, dominikán, teolog

Pocházel z rolnické rodiny a jako jediný syn měl převzít otcovo hospodářství. 1927 však vstoupil do dominikánského řádu a přijal jméno Antonín. Studoval na řádovém učilišti v Olomouci (1928–31) a v Saulchoir v Belgii (1931–32), potom na teologické fakultě (Angelicum) v Římě (1932–35), 1933 získal kněžské svěcení. 1935–50 byl profesorem filozofie a teologie na dominikánské řádové škole v Olomouci a do 1945 přednášel dogmatiku a sociologii na arcibiskupském bohovědném semináři v Olomouci. Po zrušení klášterů 1950 byl internován v Želivi, pak v Oseku u Duchcova, kde pracoval ve sklárně. Později se stal lesním dělníkem v Broumově a v Králíkách. Od propuštění 1954 nesměl veřejně konat kněžskou službu a až do důchodu pracoval jako skladník. Teprve od 1970 působil jako duchovní správce u sester dominikánek ve Víceměřicích u Prostějova.

Patřil ke skupině olomouckých dominikánů (M. Habáň, E. Soukup, S. M. Braito a další), kteří v 30. a 40. letech 20. století výrazně formovali české katolické intelektuální prostředí; s nimi zpracoval překlad Teologické summy Tomáše Akvinského (1932–40). Přispíval do časopisů Cyril (1938–48), Časopis katolického duchovenstva (1937–38), Na hlubinu (1936–45), Filosofická revue (1938–1939) a Výhledy (1939).

Jeho tvorba měla dvě výrazná témata: liturgii a sociologii. Liturgií svátostí a liturgickou hudbou se zabýval ve většině svých článků, knižně vydal O povaze svátostných charakterů (1938), Mše svatá (1941), Duchovní hudba (1946). Z němčiny přeložil rozsáhlé dílo Benedikta Baura Život ve světle liturgie I.–IV. (1969). Po II. vatikánském koncilu úzce spolupracoval s P. Josefem Olejníkem na zavedení nové liturgické hudby. K druhému okruhu patří studie Sociologický soustavný kurs publikovaná ve Filosofické revui a především kritika marxismu z pozic křesťanského realismu, podaná v knihách Základy komunismu (1946) a Marxismus v myšlení a životě (1947). V 60. a 70. letech šířil své texty pod různými pseudonymy samizdatovou formou, mj. jako Francesco Ape, Základy víry (1977, knižně 1992), Dr. G. Montano, Sociální učení církve (1977), Dr. Václav Záhorský, Správným směrem (1969).

D: Mravouka zaměstnance, in: Správnou cestou: stavovská mravouka, 1938; Sv. Albert Veliký, 1939.

L: SČF, s. 75n.; HS 1, s. 177; Tomeš 1, s. 180; A. F. Č., in: Opusculum, 2004, č. 5, s. 11; J. Pala, Vzpomínka na významného teologa, in: Oldin 17, 2007, č. 7/8; Česká filozofie ve 20. století. Biograficko-bibliografický slovník 2, 1995, s. 24.

Jiří Dvořák