ČAPEK Dominik 8.12.1890-15.7.1966

Z Personal
Dominik ČAPEK
Narození 8.12.1890
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 15.7.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 519

ČAPEK, Dominik, * 8. 12. 1890 Vídeň (Rakousko), † 15. 7. 1966 Praha, lékař-letecký fyziolog, pedagog, voják

Pocházel z úřednické rodiny. Maturoval 1910 na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Dokončení Č. studia medicíny na lékařské fakultě české univerzity v Praze přerušila vojenská služba za první světové války, 1917–20 působil jako lékař československých legií v Rusku. Doktorem medicíny se stal po promoci 23. 12. 1920 na Lékařské fakultě (LF) UK v Praze. Pracoval jako sekundář divizní (vojenské) nemocnice v Praze na Karlově náměstí, kde se zabýval především tuberkulózou v armádě, a současně na II. interní klinice LF UK. 1922–25 podnikal studijní cesty po vojenských nemocnicích, školících a vědeckých pracovištích ve Francii, Velké Británii a Nizozemí, 1928 v Itálii. Ve 30. letech navštěvoval mezinárodní kongresy letecké medicíny (Paříž, Haag, Madrid, Brusel). Od 1925 pracoval ve Vojenském leteckém studijním ústavu, po jeho spojení s Vojenským technickým ústavem se stal v hodnosti plukovníka zdravotní služby přednostou zdravotní skupiny spojeného Vojenského technického a leteckého ústavu (do 1939). Po formálních průtazích ministerstva školství a národní osvěty byl 8. 3. 1937 na LF UK habilitován pro fyziologii a patologii letectví (habilitační práce Účinky výškových letů na lidský organismus). V meziválečném období se zasloužil o výchovu leteckých lékařů nejen z Československa, ale i jiných evropských zemí (Švédsko, Dánsko, Rakousko, Rumunsko, Bulharsko aj.). Po okupaci 15. 3. 1939 byl přednostou fyziologické laboratoře Státního zdravotního ústavu v Praze na Vinohradech. 1. 2. 1941 odešel na vlastní žádost do důchodu poté, co odmítl nabídku, aby pracoval jako expert pro německou armádu. Nadále působil jako soukromý lékař v Praze.

Po osvobození se stal přednostou nově zřízeného Leteckého zdravotního ústavu při III. interní klinice LF UK (do 31. 12. 1955). Řádným bezplatným profesorem letecké fyziologie byl jmenován 10. 12. 1949 (s účinností od 1. 10. 1949). V období 1956–62 vedl samostatnou Laboratoř letecké fyziologie Fakulty všeobecného lékařství UK, koncem 1962 byl penzionován. Působil též jako předseda vojenského poradního sboru při ministerstvu národní obrany (1948–50). Jako zaměstnanec ministerstva odešel v hodnosti brigádního generála zdravotnictva do výslužby k 1. 5. 1953.

Č. byl zakladatelem československé vojenské, zejména letecké fyziologie, patologie a hygieny. Založil a vybudoval Letecký zdravotní ústav (pozdější Laboratoř letecké fyziologie) LF UK jako univerzitní vědecké a výukové pracoviště. 1937 navrhl první československou podtlakovou komoru, zkonstruovanou firmou ČKD při Leteckém výzkumném ústavu v Praze-Letňanech. Ve stejné době vytvořil automatický membránový výškový kyslíkový přístroj, vyráběný poté firmou Vinopal, kterým bylo 1938 vybaveno československé vojenské letectvo.

Kromě objemné syntézy o letecké medicíně publikoval i v časopisech, zvláště ve Vojenských zdravotnických listech, Časopisu lékařů českých, Praktickém lékaři a Letectví, před válkou psal též do francouzských odborných časopisů. Jeho hesla z letecké medicíny se stala součástí řady kolektivních děl. Některé Č. závažné práce zůstaly z důvodu utajení nezveřejněny. 1957 se Č. stal členem Aero Medical Association v Ohiu (USA). Byl nositelem řady vyznamenání, např. ruského řádu sv. Anny 3. stupně, Československého válečného kříže, Československého Štefánikova řádu s meči, Medaile Za vítězství, Španělského vojenského kříže 2. třídy.

D: Příručka leteckého zdravotnictví, 1936; Fyziologie letce, 1948 (2. vyd. 1954); Encyklopedie praktického lékaře (spoluautor), 1954; Repetitorium praktického lékaře (spoluautor), 1955.

L: J. Kunc, Kdy zemřeli…, 1966; D. Č., in: ČLČ 90, 1951, s. 158 (foto); J. Charvát, Zakladatel československé letecké medicíny, in: tamtéž 99, 1960, s. 1575n. (foto); BSPLF 1, s. 169; ČBS, s. 87; Tomeš 1, s. 181.

P: Archiv UK Praha, osobní spis s částečnou bibliografií.

Petr Svobodný