ČARNOGURSKÝ Pavol 22.1.1908-27.12.1992

Z Personal
Pavol ČARNOGURSKÝ
Narození 22.1.1908
Místo narození Malá Franková u Kežmarku (Slovensko)
Úmrtí 27.12.1992
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 541-542

ČARNOGURSKÝ, Pavol, * 22. 1. 1908 Malá Franková u Kežmarku (Slovensko), † 27. 12. 1992 Bratislava (Slovensko), politik, historik, redaktor

Pocházel z rodiny Jána Č. a Márie, roz. Weissové. Středoškolská studia absolvoval 1927 na učitelském ústavu ve Spišské Kapitule, potom nastoupil na Právnickou fakultu UK v Praze. Školu 1930 přerušil a z politických důvodů nedokončil. Začal učit na lidové škole ve Vajnorech (Bratislava), od 1935 působil jako generální tajemník Sdružení katolické mládeže, 1938–45 pracoval jako přednosta 1. odboru na ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě, 1945 se stal důstojníkem československé armády v Košicích, 1945–47 působil jako redaktor týdeníku Katolické noviny, 1947–50 a 1951–52 byl vězněný a po propuštění vykonával dělnická povolání, od 1977 žil v důchodu v Bratislavě.

Do politiky vstoupil koncem 20. let jako mladý aktivista Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS), v níž organizoval spolkový život katolické mládeže. Od 1926 přispíval do periodika Slovák. Jako blízký spolupracovník a důvěrník K. Sidora podporoval linii umírněného ľudáctví. 1939–45 se jako poslanec slovenského sněmu věnoval rozvoji slovenského školství a osvěty a inicioval několik zákonů a projektů. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 založil Slovenskou tiskovou kancelář a Slovenský rozhlas, spolupracoval také s domácím odbojem. Po 1945 musel z politiky odejít. Až 1967–69 se opět mohl začít věnovat výzkumu a zpracování činnosti a politiky HSĽS, okolnostem vzniku Slovenského státu. 1969 absolvoval studijní pobyt v USA, kde kontaktoval představitele slovenských krajanských organizací a shromažďoval dokumentační materiál o politickém vývoji na Slovensku od smrti A. Hlinky do 14. 3. 1939. Z této oblasti zpracoval dvě studie, které však nemohl publikovat. Po 1968 se zapojil do katolického disentu, zasazoval se o náboženskou svobodu a zabezpečení práv věřících. V 70. letech byl opět perzekvovaný, 1976 mu StB zabavila osobní archiv. V důchodu se začal věnovat psaní historických prací a memoárům. Svoji dokumentační cenu neztratila studie o okolnostech vyhlášení Slovenského státu, v níž formuloval vlastní názor na dobové události. Používal pseudonymy Magurčan a O. Dunajecký. S manželkou Kristínou, roz. Fašungovou, měli pět dětí, známi jsou ing. Ivan Č. (* 1933), politik a podnikatel, JUDr. Ján Č. (* 1944), právník a politik, 1989–90 místopředseda federální a 1991–92 předseda slovenské vlády, a PhDr. Marína Č. (* 1940), sinoložka a překladatelka z čínštiny.

D: Za národnú a právnu istotu, Bratislava 1939; 14. marec 1939, Bratislava 1992; 6. október 1938, Bratislava 1993; Svedok čias, Bratislava 1997.

L: výběr: J. Čarnogurský, Väznili ich za vieru, Bratislava 1990, s. 24n.; Tomeš 1, s. 186; Encyclopaedia Beliana 3, Bratislava 2003, s. 29n.; BLS 2, s. 107n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká