ČECH František 8.5.1898-19.11.1951

Z Personal
František ČECH
Narození 8.5.1898
Místo narození Hejčín (Olomouc)
Úmrtí 19.11.1951
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

63- Spisovatel

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

ČECH, František, * 8. 5. 1898 Hejčín (Olomouc), † 19. 11. 1951 Olomouc, autor loutkových her, redaktor, loutkoherec, režisér

Po maturitě na reálce v Olomouci (1917) studoval techniku v Praze. Jako inženýr chemie pracoval v cukrovarnické dohlížecí službě na mnoha místech Moravy a ve Slezsku. Trvale se usadil v Olomouci-Hejčíně, kde 1920 založil ochotnickou loutkovou scénu. Jako režisér tam na scéně malého rodinného divadélka uvedl tradiční hru Johanes doktor Faust. 1922 došlo k vybudování nového velkého jeviště a scény, kterou Č. vedl do konce života a která si pod názvem Kašpárkova říše získala významné postavení mezi moravskými loutkovými divadly. Pro ni napsal na sto padesát her, které zároveň i režíroval. Na Moravě organizoval loutkářské hnutí Sokola, pro tamní sokolské soubory pořádal kursy, zároveň byl aktivním členem Loutkářského soustředění, tehdejší české profesní organizace. Přispíval články o loutkářských aktivitách a problémech do regionálního tisku a do Loutkáře, vydával odbornou literaturu k tomuto tématu. Redigoval knižnice loutkových her určených ochotnickým scénám: Kašpárkova knihovnička, Loutkářova vitrínka a Naše hry. Od 1951 působil ve funkci osvětového inspektora a spolupracoval s Ústředím lidové tvořivosti, patřil rovněž k agilním spolupořadatelům každoročního festivalu Loutkářská Chrudim.

Hry psal především pro marionety, tehdy nejrozšířenější druh loutek. Jeho prvotinou, kterou napsal ještě v době studií, bylo Zlaté srdce. V tvorbě uplatňoval nabyté bohaté praktické zkušenosti, byl si vědom možností marionet i tehdejších ochotnických loutkových divadel. Kladl důraz na jednoduchý, přehledný děj a živé dialogy, měl smysl pro humor. V jeho hrách vystupovala velmi často trojice veselých protagonistů: Kašpárek, Škrhola a policajt Pivoňka, kolem nichž se soustřeďovaly komické situace. Kašpárek představoval u Č. již novodobou variantu této tradiční figury jako veselý chasník, schopný vtipnými nápady řešit vzniklé situace, často se snažící nenásilně výchovně působit na dětské publikum. V závěru autorské a inscenační činnosti se Č. propracoval v některých hrách k využití jistých specifických (zejména trikových) možností loutkového divadla jako základny svých her (např. Křídová pohádka). Svými aktivitami se zasloužil o rozvoj českého ochotnického loutkářství.

D: Zlaté srdce; Kašpárek sluhou u čaroděje, 1922; Kašpárek vždy vítězí; Kašpárek loupežníkem, 1925; Bruncvík; Fištrón, 1926; Drak, 1928; Kašpárek se ani čerta nebojí; Čert na cestách; Mlýn na čerty; Kašpárek, Škrhola a Pivoňka, 1929; Kašpárek a hvězdář; Zdeňkův štědrovečerní sen, 1930; Pivoňka králem; Čarodějka Mrákava, 1931; Konec čarodějky Hadimršky, 1932; Kašpárkův první krok do života; Vánoční sen; Mikuláš pana Ferdinanda, 1936; Kašpárek letí do pohádky, 1938; Buchlovský kámen, 1939; Jeníček a Mařenka, 1941; Kouzelný koberec, 1946; Kašpárek vaří živou vodu; Princezna Jitřenka se vdává, 1947; Pohádky na ruby; Dračí komedie; Matěj čaruje; Strašidlo Mulisák, 1948; Křídová pohádka, 1953.

L: R., Hejčínskému jubilantovi do památníku, in: Loutková scéna, 1947/48, nestr.; J. Malík, Umřel nám Ing. F. Č., in: Československý loutkář 1, 1951, s. 167n.; V. Cinybulk, Na konci krásné cesty, in: tamtéž, s. 168n.; F. Štěrba, 40 let Kašpárkovy říše, in: tamtéž 10, 1960, s. 65; C [V. Cinybulk], Je dobře si připomenout, in: tamtéž 18, 1968, s. 68; Z. Bezděk, Tři moravští autoři loutkových her, 1975; týž, Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983, s. 94n.; LČL 1, s. 405n.; A. Dubská, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 178, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alice Dubská