ČECH Václav 3.5.1827-27.12.1904

Z Personal
Václav ČECH
Narození 3.5.1827
Místo narození Mnichovo Hradiště
Úmrtí 27.12.1904
Místo úmrtí Brno
Povolání 17- Veterinář
39- Organizátor veřej. zdravot. nebo soc. péče
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 558-559

ČECH, Václav (též CZECH, Wenzel), * 3. 5. 1827 Mnichovo Hradiště, † 27. 12. 1904 Brno, veterinář, organizátor veřejného zdravotnictví, pedagog

Byl synem hrnčíře. Vzdělával se v Mladé Boleslavi a navštěvoval i filozofickou přípravku. Kurs zemědělství absolvoval na univerzitě ve Vídni. Tam od 1847 studoval na Vojenské lékařské akademii a získal 1852 kvalifikaci chirurga a porodníka. Pak byl vojenským lékařem u kavalérie na různých místech, mj. i v Kutné Hoře. 1857–59 studoval na vídeňské zvěrolékařské škole, kde v únoru 1860 získal i kvalifikaci zvěrolékařskou. Stal se patrně plukovním zvěrolékařem na Vojenské hranici. Na vídeňské škole působil od 1863 jako asistent a korepetitor. Před 1865 se oženil s Annou Vavruškovou, s níž vychoval syna a dceru. V listopadu 1865 ho jmenovalo brněnské místodržitelství zemským zvěrolékařem na Moravě se sídlem v Brně, kde prožil zbytek života. 1867 byl zvolen řádným členem K. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn (C. k. moravsko-slezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně), 1870 náhradníkem jejího hlavního výboru a 1872 členem tohoto výboru. Ve funkci působil do 1885.

Jako místodržitelský referent pro veterinářství, zemský zvěrolékař a jeden z vedoucích funkcionářů Společnosti se Č. uplatnil od konce šedesátých let 19. století hlavně při potírání zvířecích nákaz a zvelebení chovu koní a skotu. Spolupracoval s J. G. Mendelem, byl zástupcem předsedy Společnosti a členem komise moravského zemského sněmu pro rozdělování finančních podpor pro rozvoj zemědělství, a nakonec přijal 1875 funkci předsedy komise, která chtěla zabránit poklesu početních stavů skotu a podporovala mj. nákup plemenných býků pro zvýšení užitkovosti skotu v obcích. Moravu rozdělil do šesti okrsků. Každý rok měly být ve třech z nich výstavy zvířat spojené s jejich prodejem a udílením cen za úspěšný chov. Č. podporoval dovoz kvalitních zvířat zejména z Bavorska a ze Švýcarska (bernský, hornofreiburský, švycký, algavský, montafonský a pincgavský skot). Ve Švýcarsku, nakoupil 33 plemenných zvířat a zajistil jejich převoz na Moravu. Pečoval o chov koní, usiloval o zvýšení počtu zvěrolékařů, kteří měli zlepšovat zdravotní stav hospodářských zvířat a propagoval dobytčí a zdravotní pasy i pojišťování zvířat. Č. zásluhy o povznesení chovu hospodářských zvířat na Moravě byly 1882 oceněny udělením rytířského kříže řádu Františka Josefa. Dále se angažoval při založení školy pro podkováře v Brně, která byla po Štýrském Hradci a Lublani třetím učilištěm tohoto typu v Předlitavsku a prvním v českých zemích. Školu od 1870 sám řídil a až do 1882 na ní působil jako učitel. Publikoval několik článků především o nákazách zvířat a o chovu koní a skotu v německy vydávaných Mittheilungen der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn a v česky vydávaném Rolníkovi stejné společnosti.

D: Zur Hebung der Rindviehzucht, in: Mittheilungen der k. k. mährischschlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn, 1869, s. 113n., 129n.; Zur Hebung der Landespferdezucht, in: tamtéž, 1870, s. 177n.. 185n.; Referat über die Mittel zur Hebung der Rindviehzucht in Mähren, in: tamtéž, 1872, s. 177n.

L: Heller 2, s. 14; V. Orel – K. Labík, Wenig bekannte Beziehungen Gregor Mendels zur Landwirtschaft, in: Bayerisches landwirtschaftliches Jahrbuch 44, 1967, s. 881n.; R. Böhm, Moravský zemský zvěrolékař V. Č. (1827–1904), in: Veterinářství 20, 1970, s. 45n.; K. Bednařík – V. Havelková, Časopisy a kalendáře vydávané Moravsko-slezskou společností pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně. Bibliografie 2, 1869–1898, 1981, s. 313, 320; V. Orel, Gregor Mendel a počátky genetiky, 2003, s. 120, 230.

Jiří Šindlář, Gustav Novotný