ČENSKÝ Ferdinand 29.5.1829-30.1.1887

Z Personal
Ferdinand ČENSKÝ
Narození 29.5.1829
Místo narození Čechtice u Vlašimi
Úmrtí 30.1.1887
Místo úmrtí Vinohrady (Praha)
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel 45- Voják nebo partyzán

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

ČENSKÝ, Ferdinand (též Ferdinand Antonín Jan), * 29. 5. 1829 Čechtice u Vlašimi, † 30. 1. 1887 Vinohrady (Praha), novinář, překladatel, spisovatel, historik, důstojník

Otec, lidový písmák Jan Evangelista Č. († 1855), vyučený barvíř, byl obchodníkem, skladníkem tabáku a starostou Čechtic. Obecnou školu vychodil Č. v rodišti, pak byl dán do Jihlavy, aby se naučil německy. 1840 odešel do Prahy na akademické gymnázium, po dvou letech přestoupil na šestitřídní premonstrátské gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě a studoval tam 3. a 4. třídu (do 1846). Do dobového politického i společenského dění se zapojil od 1847, kdy začal v Praze navštěvovat filozofickou fakultu, jeho spolužákem tam byl J. V. Frič. Po dvouletém studiu se věnoval žurnalistice, přispíval do Havlíčkových Pražských novin a do Včely. Řadu novel, které tehdy napsal, uveřejnil 1854–56 v brněnském kalendářním sborníku Koleda (např. Z kovárny miřetínské, Kozáci na Jedlině, překlad Suidersovy povídky Děti odsouzencovy). Z němčiny přeložil od Friedricha von Flotowa libreto k opeře Martha čili Trh v Richmondu (premiéra 1850) i několik dalších kusů a napsal frašku Poslední dvacetník. Od 1. 7. 1848 redigoval s Vincencem Vávrou, Janem Knedlhansem Liblínským a Prokopem Chocholouškem radikální Pražský večerní list. 1851 byly noviny zastaveny a redakce včetně Sladkovského zatčena. Č. byl na Hradčanech vězněn především pro nekrolog o A. Smetanovi. V době vazby přeložil dvě Moorovy básně, které uveřejnil 1872 v Obrazech života. Po osmi měsících byl v listopadu 1851 transportován jako prostý voják do Mohuče a přidělen k 2. pěšímu pluku arcivévody Rainera. V Mohuči pobyl pět let, pak rok ve Frankfurtu nad Mohanem, šest let v Itálii, čtyři roky v jižním Tyrolsku a tři v Linci. Od 1852 přispíval (pod pseudonymem Vojtěch Hána) sérií článků Procházky po Rýnu nad Mohanem do Šestákových Pražských novin, z Frankfurtu nad Mohanem posílal však hlavně zprávy politické a Cestopisné zlomky. 1856 se stal šikovatelem. 1859 se účastnil italského polního tažení a 8. 6. i 24. 6. bitev u Melegnana a u Solferina. Po této bitvě byl jmenován poručíkem, nedlouho nato povýšil na nadporučíka. 1859–65 přednášel důstojnictvu saského pluku a kadetům v plukovnické škole češtinu. 1866 bojoval v jižním Tyrolsku. Za pobytu v Itálii se naučil italsky, překládal z italštiny i do ní, mimo jiné Rubešovy Deklamovánky. Z Lince, kde vedle služby učil 1866–69 češtinu, byl 1869 přeložen na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě jako profesor české řeči a literatury. Stal se tam zástupcem majora Tomáše A. Buriana. 1870 povýšil na setníka a sloužil u 11. pěšího pluku saského korunního prince Alberta. 1873 učil češtinu v rodině arcivévody Karla Ludvíka jeho syny Františka Ferdinanda a Ottu. Na vojenské akademii horlivě propagoval český jazyk i literaturu, půjčoval české knihy, pořádal akademie s českými recitacemi, přednášel o Rukopise královédvorském, jehož byl zastáncem, věnoval se literární historii, vydával korespondence národních buditelů. Ceněna byla především sbírka Z dob našeho probuzení, příspěvky a pomůcky k listáři předních mužův a spisovatelův našich (1875), kde zachytil i korespondenci T. A. Buriana s vrstevníky. Pro Vlčkovu Osvětu, do rubriky Čerstvé rovy českoslovanské psal obsažné nekrology. Jeho práce se vyznačovaly materiálovým bohatstvím, zejména k dějinám českého obrození, znalostí doby i osob. Vydával hojně i jazykové příručky, zejména 1871 v Praze nákladem I. L. Kobra Kurzgefasste praktische Grammatik der böhmischen Sprache für Deutsche mit besonderer Berücksichtigung der Militärterminologie, stal se jedním ze zakladatelů vojenské terminologie v češtině, pro účely Vojenské akademie sestavil zejména Učebnici českého jazyka a literatury pro vojenské školy a Vojenský slovník německo-český (1871), do češtiny přeložil vojenské řády a 1871 vydal třídílný výbor z děl českých spisovatelů a Vojenskou čítanku, která byla 1884 ministerstvem zavedena na vojenské akademii jako učební pomůcka. 1879 pomáhal A. V. Šemberovi s překladem říšského zákoníku, na němž pracoval i po jeho smrti. V Nedělních listech Hlasu uveřejnil stať o počátcích české žurnalistiky, první svého druhu, významná byla i jeho studie K dějinám řeči a literatury české v XVIII. století. Přispíval do Riegrova Slovníku naučného, do Věstníku bibliografického, Pokroku, Světozoru, Posla z Budče, do Rüffrova listu Žižka aj. Věnoval se také českým dějinám, s Josefem Thillem napsal drobnější práci Česká válka od r. 1618 do r. 1622 (1875) a K dějinám třicetileté války od r. 1621 do r. 1648 (1879). Byl zastáncem proudu ideologizujícího historismu, slovanofilství a rétoričnosti vlastenecké poezie, který demonstroval mimo jiné 1876 v almanachu Nitra. Odmítl tím poezii J. Vrchlického. Jako další pseudonymy používal Ferd. Šaftlich, Vojtěch Hejna.

Na Vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě působil do 1885, kdy se dal ze zdravotních důvodů penzionovat. Přesídlil do Prahy, nedlouho nato zemřel.

L: Urbánkův věstník 1, 1870, s. 34; Světozor 10, 1876, č. 18 (kde i portrét Č.); tamtéž 21, 1887, s. 174; V. V. Zelený, F. Č., in: Osvěta 17, 1887, č. 4, s. 329; Literární listy 8, 1887, č. 5, s. 90n.; Ruch 9, 1887, č. 5, s. 80; sine, F. Č., in: Zlatá Praha 4, 1887, č. 11, s. 175, č. 12, s. 187; OSN 6, s. 588; R. Tschorn, Z galerie českých vojáků. Z doby probuzení, 1925, s. 143; V. Sís, Olšanské hřbitovy, 1929, s. 168n.; Dvě stě let gymnázia v Německém Brodě. 1735–1935. Almanach, 1935, s. 65, 166n., 418; A. N., Rakouský důstojník – český spisovatel, in: Lidové noviny 30. 1. 1937; A. Novák, Die Bibliothek F. Č., in: Prager Presse 13, 1933, č. 71, s. 7 (k vydražení Č. knihovny); J. Neruda, Podobizny 3, 1954, s. 15; J. V. Frič, Paměti 1–3, 1957, 1960, 1963, rejstříky; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 470; LČL 1, s. 434n. (kde další literatura); „250 Jahre Fremdsprachenausbildung im österreichischen Militär am Beispiel des Tschechischen“, Wien 2003, passim.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová