ČERMÁK Emil 5.7.1864-10.8.1949

Z Personal
Emil ČERMÁK
Narození 5.7.1864
Místo narození Valašské Meziříčí
Úmrtí 10.8.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 593

ČERMÁK, Emil, * 5. 7. 1864 Valašské Meziříčí, † 10. 8. 1949 Praha, novinář, účastník 1. odboje

Narodil se v rodině správce pily. Po maturitě na německém gymnáziu ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy a 1883–85 studoval práva na české univerzitě, která však pro nedostatek finančních prostředků nedokončil. Začal spolupracovat s Národními listy, časopisem Čech a od konce 80. let 19. století s redakcí Ottova slovníku naučného. 1890 přesídlil z Prahy do Brna, kde do 1893 redigoval Moravské listy vydávané brněnským advokátem, politikem a žurnalistou A. Stránským. Od prosince 1893 do dubna 1895 byl prvním šéfredaktorem Lidových novin. Stal se členem výkonného výboru Lidové strany moravské, odnože mladočeské strany na Moravě.

V dubnu 1895 opustil náhle Lidové noviny a odstěhoval se do bulharské Sofie. Tam pracoval jako korespondent různých bulharských listů a renomovaných evropských deníků (např. mnichovský Allgemeine Zeitung, Berliner Lokalanzeiger, Frankfurter Zeitung, Le Matin a Daily Mail). Mnoho let dopisoval z Balkánu pro agenturu Reuters. 1900–14 působil jako sofijský korespondent Petrohradské telegrafní agentury, 1910 také jako redaktor bulharského listu Večerní pošta. Byl považován za znalce balkánských poměrů a propagátora československo-bulharských styků, získal si uznání a respekt mezi novináři a politiky po celém Balkáně. V Bulharsku se oženil s malířkou Anetou Hodinovou (1875–1941), českou krajankou, narodily se jim dvě děti.

Od dob studií se stýkal s T. G. Masarykem a zapojil se do protirakouského odboje. Koncem 1914 zamířil do Čech s cílem získat pro zakladatele Petrohradské telegrafní agentury, novináře V. P. Svatkovského, zprávy o politické situaci v zemi. Když se po předání informací v Curychu vrátil do Prahy, byl v prosinci 1914 jako politicky podezřelý rakouskými úřady zatčen a vězněn v internačním táboře Göllersdorf v Dolních Rakousích. Propuštěn byl až při amnestii v červenci 1917, vzápětí odešel do Sofie a navázal tajné kontakty s pařížským centrem československého zahraničního odboje. Na podzim 1918 po odchodu rakousko-uherských zastupitelských úřadů z Bulharska založil a jako předseda vedl odbočku Československé národní rady v Sofii, která hájila do března 1919 zájmy Čechů, Slováků a Jihoslovanů usazených v Bulharsku vůči bulharským a okupačním úřadům. Sám Č. ale po vzniku ČSR odcestoval do Prahy a zapojil se do organizace tiskového odboru rodícího se ministerstva zahraničních věcí. V dubnu 1919 byl jmenován vedoucím ředitelem nově založené Československé tiskové kanceláře a v této funkci působil až do 1930. Využil svých zkušeností z mezinárodního zahraničního zpravodajství a podařilo se mu v krátké době vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Po odchodu do penze 1930 přednášel do března 1939 žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V publicistické činnosti někdy používal pseudonym Emil Kozák.

L: ČBS, s. 93; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22; KSN 2, s. 450; MČE 1, s. 772; OSND 1/2, s. 1030; Tomeš 1, s. 196; J. Pernes, Svět Lidových novin 1893–1993, 1993, s. 137; J. Tomeš, První šéfredaktor, in: Nedělní Lidové noviny 18. 12. 1993, s. 9; Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 89.

P: NA Praha, fond ASYN, členská evidence: přihlášky do Syndikátu denního tisku československého z 1. 7. 1919, z r. 1924, do Syndikátu československých novinářů z 1. 1. 1927, do Národního svazu novinářů z 4. 5. 1939, do Svazu českých novinářů z 8. 8. 1947.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Kryšpínová