ČERNÝ Jan 26.9.1839-7.3.1893

Z Personal
Jan ČERNÝ
Narození 26.9.1839
Místo narození Daliměřice u Turnova
Úmrtí 7.3.1893
Místo úmrtí Praha
Povolání

48- Politický publicista

53- Historik

ČERNÝ, Jan (též Jan Matouš), * 26. 9. 1839 Daliměřice u Turnova, † 7. 3. 1893 Praha, novinář, historik, politik

Po absolvování gymnázia v Jičíně se 1860 zapsal na filozofickou fakultu pražské univerzity. Na jaře 1861 se stal členem redakce Pražských novin. V létě podnikl cestu na Balkán, kde procestoval zejména Chorvatsko, Dalmácii a Černou Horu; o navštívených zemích psal cestopisné črty. Další cestu po německých zemích (1863) popsal v Poslu z Prahy. Působil i v redakci Riegrova Slovníku naučného a patřil rovněž ke stálým spolupracovníkům staročeského listu Národ. 1865 se pokusil v Turnově založit vlastní tiskárnu a knihkupectví, což mu však úřady nepovolily.

Po prusko-rakouské válce byl Č. 1. 9. 1866 zatčen a před zemským trestním soudem čelil obvinění z velezrady pro údajné šíření brožury Pláč koruny české v době pruského vpádu do Čech. Přestože dle pražského míru z 22. 8. 1866 měly být podobné skutky prominuty, zůstal ve vězení více než rok (do amnestie z října 1867). Téhož roku vstoupil do redakce listu Pokrok, kde působil až do počátku 80. let 19. století, jako jeho redaktor byl odsouzen k pětiletému vězení, z nějž si dva roky musel odpykat (1868–70). 1872 navštívil Srbsko a Bulharsko. 1876 se stal sekretářem Českého (Národního) muzea; z titulu této funkce, kterou zastával až do smrti, pak vydal některé práce věnované historii, problematice archivnictví a také instituci Českého muzea. Ve sporu o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského se připojil ke straně jejich obhájců. Patřil mj. ke spoluzakladatelům Ústřední matice školské.

V doplňovacích volbách 1871 byl poprvé zvolen za Národní stranu poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá pod Bezdězem v kurii měst a průmyslových míst, 1872 mandát obhájil. Protože se připojil k politice pasivní rezistence, byl pětkrát zbaven mandátu. Vždy však opětovné volby vyhrál a mandát si podržel. Teprve od 1878 se po návratu části české politické reprezentace na sněm mohl konečně zapojit do aktivní parlamentní činnosti. Naposledy byl poslancem zvolen 1883. Ve volbách 1889 již nekandidoval kvůli těžké nemoci. Č. sestra Františka byla matkou historika Josefa Pekaře.

D: Pravda o Schulvereinu, b. d.; Kronika Turnovská první doby XVIII. století, 1865; Hercegovina: země a lid, 1876; Museum království Českého, stručná zpráva statistická i historická, 1884; Legenda o sv. Kateřině a Rukopisové Královédvorský a Zelenohorský: příspěvek k obraně jejich pravosti, 1886; Slovanský sjezd v Praze roku 1848: na památku čtyřicítiletou, 1888; Naše zápasy národní a politické od r. 1848, 1889; Fortunát Durych, první slavista český, 1890; Nové museum království Českého v Praze: stručný popis pro širší čtenářstvo, 1891; Boj za právo. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848, 1, 1893.

L: OSN 6, s. 636n., 28, s. 219; MSN 1, s. 1002; KSN 2, s. 461; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 145n.; Lišková, s. 45; F. Navrátil, J. M. Č. Příspěvek k životopisu, 1930; nekrology in: Osvěta 24, 1894, s. 172; Literární listy 1. 4. 1893; Světozor 27, 1893, s. 204; -njk-, Vzpomínka na J. M. Č., in: Lidové noviny 9. 3. 1943.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Roman Vondra