ČERNÝ Jiří 24.2.1928-1.11.1982

Z Personal
Jiří ČERNÝ
Narození 24.2.1928
Místo narození Praha
Úmrtí 1.11.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 37

ČERNÝ, Jiří, * 24. 2. 1928 Praha, † 1. 11. 1982 Praha, filozof

Studoval filozofii a češtinu na Filozofické fakultě UK, kde získal 1952 doktorát. Po krátkém působení v Českém rozhlase pracoval až do své smrti ve Filozofickém ústavu ČSAV (původně Kabinetu filozofie ČSAV, později Ústavu pro filozofii a sociologii) jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení dějin filozofie. Č. zájmy zahrnovaly rozmanitou tematiku, například dějiny české filozofie. Nejprve se věnoval osobnosti pražského fyziologa a anatoma z přelomu 18. a 19. století Jiřího Procházky, jehož dílo interpretoval v kontextu německé přírodní filozofie. Toto zkoumání vyústilo 1960 v jeho první publikaci. 1963 byl spoluautorem Antologie z dějin československé filosofie a později 1981 vedoucím autorského kolektivu Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení do roku 1948. V rámci interpretace české filozofie přispěl mj. do diskuse o problému představ, vět a pravd „o sobě“ u B. Bolzana v jejich sémantickém, nikoli ontologickém smyslu.

Dále se věnoval systematicko filozofickým problémům; v šedesátých letech patřil k badatelům, kteří se snažili o inovaci marxistické filozofie tím, že do ní vnášeli nové podněty – především z fenomenologie a hermeneutiky – a ji samu se snažili uchopit jako pluralisticky strukturovaný myšlenkový proud. V tomto pojetí nemohl v období normalizace explicite pokračovat, o modernizaci marxismu se však v míře dané ideologickými hranicemi pokoušel i později, kdy se věnoval, byť v rámci kritiky, soudobé hermeneutice. Nadhodil i ve své době odvážný námět na vytvoření marxistické hermeneutiky. Trvalým předmětem Č. zájmu byla rovněž německá klasická filozofie, zvláště Hegelovo a Schellingovo dílo, dále také tzv. Frankfurtská škola a obecné metodologické otázky filozofie. Č. se věnoval i zdánlivě zcela nefilozofické tematice fotbalu, v této souvislosti se zamýšlel nad obecnější povahou hry a její fenomenologií. Inspirovaly ho analýzy H. G. Gadamera, E. Finka a F. J. J. Buytendijka zaměřené na existenciální smysl hry. Č. práce se vyznačovaly jasností a srozumitelným stylem.

D: knihy: Jiří Procházka a dialektika v německé klasické přírodní filosofii, 1960; Fotbal je hra. Pokus o fenomenologii hry, 1968; kolektivní práce: Antologie z dějin československé filosofie, 1963; Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení do roku 1948 (ed.), 1981; články: Schelling a některé problémy dnešní západoněmecké filozofie, in: Filosofický časopis 12, 1964, č. 6, s. 809n.; Problém marxistického pluralismu v soudobé filosofii, in: tamtéž 17, 1969, č. 2, s. 133n.; Metodologické otázky marxistického řešení vztahu světových a národních dějin, in: tamtéž 19, 1971, č. 5, s. 707n.; Kritická teorie a psychoanalýza, in: tamtéž, 22, 1974, č. 3, s. 357n.; Soudobá buržoazní hermeneutika a metodologické problémy historickospolečenských věd, in: tamtéž 26, 1978, č. 6, s. 851n.; K pojmu vědy u Hegela a Marxe, in: tamtéž 30, 1982, č. 1, s. 76n.; „Filozofie života“ jako nová praktická filozofie?, in: tamtéž, 31, 1983, č. 3, s. 433n.

L: SČF, s. 88–89; Tomeš 1, s. 204; Česká filozofie ve 20. století. Biograficko- -bibliografický slovník 2, 1995, s. 28–29; nekrolog in: Sociologický časopis 18, 1982, č. 6, s. 662.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastimil Hála