ČERNÝ Věnceslav 27.1.1865-15.4.1936

Z Personal
Věnceslav ČERNÝ
Narození 27.1.1865
Místo narození Staré Benátky (dnes Benátky nad Jizerou)
Úmrtí 15.4.1936
Místo úmrtí Mladá Boleslav
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

ČERNÝ, Věnceslav, * 27. 1. 1865 Staré Benátky (dnes Benátky nad Jizerou), † 15. 4. 1936 Mladá Boleslav, malíř, kreslíř, ilustrátor

Pocházel z nezámožné rodiny sládka. Jako mimořádně nadaný kreslíř nastoupil Č. 1882 na pražskou AVU, kde byli jeho učiteli F. Čermák a A. Lhota. 1885 odešel na akademii do Vídně do ateliéru Christiana Griepenkerla, autora reprezentativních nástěnných maleb s historickou tematikou. Po dvou letech se vrátil do Prahy a následujícího roku se stal jedním ze zakládajících členů SVU Mánes. Spřátelil se s Mikolášem Alšem. Č. obrazy s historickými či krajinářskými náměty se nedočkaly uznání kritiky, zato kresby a zejména ilustrace si získaly širokou popularitu. Podobně jako Aleš i Č. nalezl zálibu v historii a zejména pak v husitství. Zpočátku pracoval pro časopisy Světozor, Zlatá Praha, Květy, Ruch i Malý čtenář. Rozsáhlá byla jeho spolupráce s nakladatelstvími: první knihu ilustroval pro A. Hynka, následovala nakladatelství Kvasnička-Hampl, E. Beaufort a zejména J. R. Vilímek, pro která ilustroval téměř 100 knih. K nejznámějším patřily Č. ilustrace Jiráskových Starých pověstí českých, stejně jako děl V. B. Třebízského, H. Sienkiewicze, L. N. Tolstého, N. V. Gogola, A. Dumase, V. Huga, E. Zoly ad. Nevyhýbal se však ani tvorbě pro méně ceněné literární žánry, zejména dobrodružnou literaturu (K. May, J. Verne), dívčí romány a pohádky. K ilustraci přistupoval Č. jako ke svébytnému uměleckému oboru a podobně jako malíři velkých historických výjevů i on si ve svém ateliéru vytvořil sbírku potřebných rekvizit a kostýmů, do kterých oblékal své modely. Dokonale zvládl kompozici mnohofigurálních výjevů, vyjádřil hloubku prostoru a dodal zobrazeným dějům dramatický výraz. Očekávání publika pak odpovídal i jeho popisný styl. Od 1903 žil v Železnici u Jičína, kde našel klid na práci a věnoval se tam i ochotnickému a loutkovému divadlu, pro které maloval kulisy, kreslil návrhy loutek a sám napsal několik her.

D: samostatné výstavy: SVU Purkyně Praha (2 části), 1951; Nová výstavní síň Chrudim, 1998; kolektivní výstavy: Náš voják v umění XIX. a XX. století, Obecní dům Praha, září 1938; ilustrace: Křest Jiřího z Poděbrad, in: Zlatá Praha 4, 1887, s. 820; Jan Roháč z Dubé na hradě Sioně, in: tamtéž 6, 1889, s. 197; K. V. Zap, Dějiny panování Karla IV., 1894; K. Klostermann, Za štěstím, 1895; J. Arbes, Poslední dnové lidstva, 1895; A. Jirásek, Staré pověsti české, 1899; K. May, Třemi díly světa, 1904; týž, Satan a Jidáš, 1906; týž, Černý mustang, 1908; V. B. Třebízský, Zlatá kniha Václava Beneše Třebízského, 1916–1920; L. N. Tolstoj, Statkářovo jitro a jiné povídky, 1924; G. Casanova, Memoiry, 1925; H. Sienkiewicz, Ohněm i mečem, 1927; týž, Křižáci, 1927; J. Verne, Do středu země, 1929.

L: J. V. Scheybal, Realistické tradice v české ilustraci, in: Výtvarné umění 2, 1951–1952, s. 29n.; V. Remešová, První souborná výstava V. Č. (1. část), 1951; táž, V. Č. Výstava ilustrací (2. část), 1951; OSN 28, s. 220; Vollmer 1, s. 413; Toman 1, s. 148; Toman D, s. 41; PSN 1, s. 374; NEČVU 1, s. 118; Saur 17, s. 593; Tomeš 1, s. 209; Knížák 1, s. 86.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Sekyrka