ČERVENKA Jan 3.4.1861-24.1.1908

Z Personal
Jan ČERVENKA
Narození 3.4.1861
Místo narození Praha
Úmrtí 24.1.1908
Místo úmrtí Královské Vinohrady (Praha)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 55-56

ČERVENKA, Jan, * 3. 4. 1861 Praha, † 24. 1. 1908 Královské Vinohrady (Praha), básník, dramatik, úředník

Syn klasického filologa, překladatele z latiny a středoškolského profesora Jana Č. (1835–1910). Osmileté gymnázium navštěvoval 1871–79 v Hradci Králové. Práva začal studovat v Praze. Po třech státnicích se stal konceptním adjunktem u městského úřadu na Královských Vinohradech. Tam posléze zůstal jako právní úředník obce vinohradské, později působil ve funkci tajemníka vinohradského městského úřadu. Zapojoval se do veřejného a kulturního života v Praze, patřil nadto mezi známé pražské elegány a krasavce. Byl prvním jednatelem spolku Máj: účastnil se ustavující schůze spolu se 26 mladšími spisovateli, kteří na podzim 1887 tvořili iniciační jádro jeho členské základny; 1901 se stal na ustavující valné hromadě i členem správního výboru Nakladatelského družstva Máje v Praze. Trpěl srdeční chorobou a těžkou neurózou, která ho dohnala k sebevraždě zastřelením. Zanechal manželku Mílu a několik dětí. Jako básník debutoval 1879 časopisecky v Květech překladem básně F. Coppéea z francouzštiny, v Lumíru původními i překladovými verši ze španělštiny. Kuriozitou zůstal Č. pokus o převod turecké poezie pro Lumír s R. Dvořákem. Verši i prózou přispíval Č. do řady dobových listů, např. Světozoru, Zlaté Prahy, v časopise Švanda dudák užíval od 1886 pseudonym Jean Juan Giovanni. Etabloval se jako překladatel ze španělštiny. Národnímu divadlu určil Calderónovu hru Sudí zalamejský. Dále publikoval např. antologie Španělské básně, od G. A. Bécquera Legendy a Paprsek luny a jiné povídky, od F. Caballera Tři andělské duše. Dolores. V překladech i ve vlastní básnické tvorbě byl Č. poplatný škole Vrchlického, z níž vycházel a na niž navazoval. Ocenění jako tvůrce nejněžnější české milostné lyriky mu vynesl erotický svazeček písní Amoroso (1883), jímž debutoval knižně. Po básnické sbírce Ztišené vlny (1886) a několika pokusech o drobnou povídkovou prózu, čerpající tematicky z vesnického a městského prostředí příběhy o lásce – ústředního motivu celé Č. literární tvorby (Dětské kartony 1885 a Novelly 1887), vzbudil největší ohlas sbírkou Písně Závišovy (1891). Jednoduchý podmanivý zpěvný verš knihy milostných básní plných vášně mu zaručil dlouhodobý úspěch. Tyto básně se díky zhudebnění Rudolfem Frimlem nadlouho staly klasickým dílem české poezie (mimo jiné posloužily i jako základ filmového scénáře V. Nezvala, mnohé zlidověly). Jako lyrický básník se Č. projevil naposledy v 1901 vydané básnické sbírce Babí léto. Dramatické pokusy, veselohra Opuštěný (1897) a konverzační drama Hodiny (1905), byly ve své době sice hrány (mimo jiné i na scéně Národního divadla), později však zapadly.

D: Stará zvonice, 1958 (ed. K. Resler).

L: A. Klikar, Spisovatelé stejného jména v literatuře české, in: Literární listy 6, 1885, s. 200; F. Bačkovský, Přehled písemnictví českého doby nejnovější, 1898, s. 61, 98, 124; nekrology: F. V. V. (= F. V. Vykoukal), Nové rovy, in: Osvěta 38, 1908, č. 3, s. 283–284; Zlatá Praha 25, 1908, s. 228; Památník gymnasia královéhradeckého, 1927, s. 74–77; Čtvrtstoletí Městského divadla na Královských Vinohradech 1907–1932, 1932, s. 9; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1932, s. 30; A. Klášterský, Vzpomínky a portréty, 1934, s. 218, 224; OSN 6, s. 651, 28, s. 221; Památník Rašínova státního čsl. gymnasia v Hradci Králové (300 let gymnasia), 1936, s. 87; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů…, 1947, s. 219; I. Herrmann, O živých, o mrtvých: kniha drobných vzpomínek 1, 1916, s. 145, 149; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 480; LČL 1, s. 458–459.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová