ČERVINKOVÁ-RIEGROVÁ Marie 9.8.1854-19.1.1895

Z Personal
Marie ČERVINKOVÁ-RIEGROVÁ
Narození 9.8.1854
Místo narození Praha
Úmrtí 19.1.1895
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 69-70

ČERVINKOVÁ-RIEGROVÁ, Marie, * 9. 8. 1854 Praha, † 19. 1. 1895 Praha, spisovatelka, libretistka, filantropka, historička

Narodila se v přední české vlastenecké rodině. Jejím dědečkem byl František Palacký (1798–1876) a otcem František Ladislav Rieger (1818–1903). Získala všestranné vzdělání, ovládala několik jazyků (angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu), měla hudební i výtvarné nadání a mezi její soukromé učitele patřili historik Josef Kalousek či malířka Amálie Mánesová. 1869 absolvovala pobyt ve vzdělávacím ústavu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Již v dětství snila o dráze literátky, psala básně a pokoušela se o divadelní hry. Záliba v umění ji také sblížila s Václavem Červinkou (1844–1929), který byl od 1872 ředitelem rodinného velkostatku v Malči. Manželství, uzavřené z lásky 1874, zůstalo bezdětné, a vzájemný vztah manželů záhy ochladl. Pro Č. bylo stále obtížnější plnit roli manželky odsouzené k pobytu na venkově. V létě, když byla Riegrova rodina v Malči a dům byl plný hostí, se cítila spokojena, v zimě často pod sebemenší záminkou venkov opouštěla a doprovázela otce na zasedání zemského sněmu v Praze či říšské rady ve Vídni. Stala se tak postupem doby sekretářkou F. L. Riegra, shromažďovala novinové výstřižky, pořádala rodinný archiv, vedla čilou korespondenci a činila si poznámky, které jí sloužily jako podklad pro sepisování rozsáhlých Zápisků.

Vedle otcovy politické činnosti, kterou s velkým zaujetím sledovala a snažila se zachytit pro budoucí generace, byla pro ni určující činnost, které se věnovala její matka Marie Riegrová. Ta vedla Č. intelektuálně ke studiu Bolzana a prakticky k charitativní a filantropické práci. Č. často s matkou obcházela příbytky pražské chudiny, pomáhala organizovat vzdělávání dětí, věnovala se dobročinné činnosti (mj. byla starostkou spolku Záštita). Sociální problematikou se zabývala v několika přednáškách a článcích.

Vycházely jí také některé básně a drobnější povídky v časopisech (Osvěta, Květy, Lumír). Uspěla zejména jako libretistka. První libreto Dal si hádat zhudebnil její manžel, Zmařenou svatbu skladatel Karel Šebor. Č. ovšem proslavilo až libreto Dimitrij, které použil Antonín Dvořák, pro něhož napsala ještě text k opeře Jakobín.

S trochou nadsázky by ji bylo možné označit také za českou historičku. Její první historickou studií se stal Bolzanův životopis vydaný 1881. Úspěch ji utvrdil v záměru věnovat se historické práci. Začala shromažďovat materiál týkající se Františka Palackého a byla editorkou Palackého vlastního životopisu. Jejím nejrozsáhlejším publikovaným dílem se stala biografie F. L. Riegra (1889). Původně mělo jít o práci vydanou při příležitosti otcových sedmdesátin. Zřejmě si netroufala napsat ji sama a také chtěla jako Riegrova dcera zůstat v pozadí, a proto požádala o pomoc rodinného přítele J. V. Jahna, pod jehož jménem nakonec životopis dovedený k 1867 vyšel. Č. mohla při sepisování otcova portrétu čerpat ze svého nejrozsáhlejšího rukopisu, kterým byly její Zápisky, které si s přestávkami psala 1865–91. Původně dívčí deník, v němž si zachycovala denní události, nálady a citové zmatky, se stal pestrou a podrobnou kronikou politického a kulturního života (to platí především pro období 1879–91). Č. se v nich vědomě snažila dokumentovat dobu a ukázat roli svého otce jakožto vůdčího představitele české politiky. Měla také výrazný podíl na přípravě edice otcových projevů v zákonodárných sborech, kterou vydával Josef Kalousek.

Jedním z nejtěžších období Č. života byl bezpochyby rok 1891, kdy otec odešel poražen z politického dění a zemřela matka. Č. reagovala sepsáním a vydáním jejího životopisu. Z té doby také pochází biografie Č. babičky Terezie Riegrové. Chtěla dokončit i otcův životopis. Veřejné rehabilitace u příležitosti jeho 80. narozenin se již nedočkala, zemřela náhle. Pochována byla do rodinné hrobky na Vyšehradě.

D: libreta: Dal si hádat; Zmařená svatba, 1879; Dimitrij, 1882; Jakobín, 1889; filantropické práce: Feriální osady dětské, in: Květy, 1883; Ochrana chudé a opuštěné mládeže, 1887; literární práce: Letní sen života, 1891; historické práce: Bernard Bolzano, 1881; F. L. Rieger. Obraz životopisný, 1889 (s J. V. Jahnem); Marie Riegrová rodem Palacká, její život a skutky, [1892]; Terezie Riegrová. Obrázek z Podkrkonoší, 1897; edice: Vlastní životopis Františka Palackého, 1885; Vzpomínky z mladých let dr. F. L. Riegra, in: Osvěta 33, 1903.

L: B. Augustinová, M. Č.-R., Životopisný nástin, 1897; J. Heidler, Zápisky M. Č.-R., in: Sborník filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě 3, 1924, č. 27, s. 3–13; A. Lauermannová-Mikschová, Lidé minulých dob, 1940, zejména s. 61–75 a passim; N. Brousilová, M. Č.-R., diplomová práce FF UK Praha 1993; K. Stloukal, Tři ženy z rodiny Palackého-Riegrovy, in: Velké ženy české, 1997; M. Ryantová, M. Č.-R. jako spolupracovnice svého otce, in: F. L. Rieger a česká společnost 2. pol. 19. století, 2003, s. 158–165; M. Vojáček, Odkaz budoucím generacím. Literární obraz vlastní rodiny vytvořený Marií Č.-R. a jejím chotěm Václavem Červinkou, in: Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století, 2005, s. 209–216; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo, 2006, s. 103–105; M. Maříková, Cesta M. Č.-R. do Itálie v roce 1888, in: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. pol. 19. století, 2007, s. 175–188; H. Kokešová, Vztahy Eduarda Alberta a M. Č.-R., tamtéž, s. 115–130; táž, Tereza Svatová a M. Č.-R., tamtéž, s. 131–144.

P: písemná pozůstalost ANM Praha; LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Milan Vojáček