ČIPERA Dominik 3.8.1893-3.9.1963

Z Personal
Dominik ČIPERA
Narození 3.8.1893
Místo narození Praha
Úmrtí 3.9.1963
Místo úmrtí Trenton (Kanada)
Povolání

43- Významný představitel obecní správy 34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

19- Ekonom nebo statistik

ČIPERA, Dominik, * 3. 8. 1893 Praha, † 3. 9. 1963 Trenton (Kanada), průmyslový a obchodní manažer, komunální pracovník, ministr

Studoval gymnázium a potom obchodní akademii v Praze. Po maturitě pracoval jako bankovní úředník v Praze, Lvově a v Krakově, kde se v pobočce pražské Banky Union seznámil s Boženou Klausovou, neteří Tomáše Bati. Po jejich sňatku mu Baťa 1919 nabídl místo ve své firmě. Nejdříve vedl účtárnu a 1925 byl jmenován prokuristou. Postupně se stal nejbližším Baťovým spolupracovníkem. Díky svým zkušenostem z finanční sféry a mimořádným organizačním schopnostem dokázal zajistit finanční zdroje pro výrobní a obchodní rozmach firmy. Po zakcionování Baťových závodů byl členem jejich správní rady, 1932 i generálním ředitelem a druhou osobou ve firmě. Zasedal rovněž v správních radách řady dalších akciových společností. Po tragickém úmrtí Tomáše Bati jeho úloha ve firmě ještě vzrostla. Jeho zásluhou Baťovy závody úspěšně přestály hospodářskou krizi ve třicátých letech, expandovaly do zahraničí a zařadily se mezi světové podniky. Č. byl také významným komunálním pracovníkem. 1932–45 byl starostou Zlína, v této funkci se zasloužil především o vybudování Nového Zlína a o jeho spojení s okolními obcemi ve velký moderní městský celek. Aktivně pracoval i v několika regionálních komunálních organizacích a sborech, mj. jako předseda starostenského sboru.

Vzhledem ke zkušenostem z komunální práce byl po Mnichovu v prosinci 1938 povolán do poslední meziválečné československé vlády jako ministr veřejných prací. Tuto funkci zastával i v protektorátní vládě generála Eliáše. Snažil se udržet i po vypuknutí války potřebné veřejné práce a hlavně inicioval přípravu jejich projektů pro poválečné období (mimo jiné i dálnice). Po zatčení generála Eliáše odešel v lednu 1942 z vlády, vrátil se do Zlína a vedl Baťovy závody. Z peněz firmy podporoval odboj proti okupantům. Po válce byl jako ministr protektorátní vlády obviněn z kolaborace. Národní soud ho však zcela zprostil viny a obžalobu označil za vykonstruovanou. 1947 odešel do Švýcarska a poté 1948 emigroval se ženou do Kanady, kde pracoval pro Tomáše Baťu ml. Tam se podílel na budování firmy Bata Shoe Organisation. Díky svým předválečným kontaktům se významně zasloužil o její úspěšné pronikání do zemí Jižní Ameriky.

D: Ve službách práce a lidu. Soubor úvah, projevů a vzpomínkových poznámek 1919–1944, 1944.

L: Naučný slovník aktualit, 1939, s. 99; B. Lehár, Dějiny Baťova koncernu (1894–1945), 1960, passim; Pejskar 1, s. 59; ČBS, s. 100; M. Trapl, Exil po únoru 1948, 1996, s. 54; Kolář Elity, s. 38; Tomeš 1, s. 215; M. Pečková, D. Č., spolupracovník Tomáše Bati, diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univezity Brno, 2005.

P: MZA Brno (pozůstalost z let 1913–46).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina