Biografický slovník
ĎURIŠ Július 9.3.1904-27.2.1986
| Július ĎURIŠ | |
 | |
| Narození | 9.3.1904 |
|---|---|
| Místo narození | Rovňany u Lučence (Slovensko) |
| Úmrtí | 27.2.1986 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 436-437 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46015 |
ĎURIŠ, Július, * 9. 3. 1904 Rovňany u Lučence (Slovensko), † 27. 2. 1986 Praha, politik a novinář
Syn Jána Ď. a Paulíny, roz. Kominkové. 1924 maturoval na gymnáziu v Lučenci a 1924–29 studoval práva na UK v Praze. Již v době středoškolských studií (1923) vstoupil do KSČ. 1929–31 studoval politické vědy v Paříži a zároveň politicky pracoval v řadách československé krajanské kolonie ve Francii (tajemník československé podsekce Komunistické strany Francie a redaktor českých a slovenských komunistických tiskovin). Za tuto činnost byl vypovězen 1931 francouzskými orgány do vlasti. Po návratu absolvoval 1931–33 prezenční službu v československé armádě. 1933 pracoval jako šéfredaktor Ľudového denníku, 1933–34 listu Pravda chudoby v Bratislavě, 1934–38 tajemník zemského vedení KSČ na Slovensku a 1935–38 člen slovenského zemského zastupitelstva v Bratislavě. V březnu 1939 vytvořil spolu s Ľ. Benadou a J. Osohou I. ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska a hojně přispíval do ilegálního stranického tisku (Hlas ľudu). V srpnu 1941 byl zatčen, vyslýchán v Ústředně státní bezpečnosti v Bratislavě i na gestapu v Brně a posléze odsouzen ke 13 letům vězení. Trest si odpykával v nitranské věznici, odkud se mu v lednu 1945 (spolu s V. Širokým) podařilo uprchnout. V dubnu 1945 se stal jako zástupce Komunistické strany Slovenska ministrem zemědělství v první (tzv. košické) vládě Národní fronty a v následujících letech byl hlavním představitelem demagogické zemědělské politiky KSČ, zaměřené na získání drobných a středních rolníků a ovládnutí rozhodujících pozic na českém a slovenském venkově (revize předválečné pozemkové reformy, tzv. Hradecký program z dubna 1947, uzákonění nové pozemkové reformy po únoru 1948; příděly půdy bezzemkům, drobným a středním rolníkům). Zároveň byl 1945–63 členem ústředního výboru, 1945–54 předsednictva ústředního výboru KSČ, 1945–53 členem předsednictva ústředního výboru a 1945–50 místopředsedou KSS a 1945–63 poslancem Národního shromáždění. V únoru 1948 byl vyslán do Bratislavy jako zástupce pražských orgánů zajišťovat převzetí moci komunisty na Slovensku. Možnému návratu na Slovensko se však bránil (osobně se nesnášel např. s G. Husákem a patřil k iniciátorům jeho odstranění z politiky) a snažil se zůstat v Praze. V srpnu 1951 byl však pro „nezvládnutí úkolů“ odvolán z úřadu ministra zemědělství a jmenován do formálně významnější funkce předsedy Sboru pověřenců (jakési slovenské regionální vlády), kterou pak zastával do ledna 1953, kdy se opět vrátil do Prahy.
Od ledna do září 1953 byl ministrem lesů a dřevařského průmyslu. Do funkce ministra financí nastoupil 1953 a vykonával ji následujících deset let, jež byla charakterizována vyrovnaností a většinou přebytkovostí státních rozpočtů, urči tou decentralizací rozpočtové politiky, posilováním podílů rozpočtů národních výborů a od 1957 sestavováním samostatného rozpočtu Slovenska tamními orgány, protiinflační politikou spojenou nejprve (do 1960) s poklesem a později jen s mírným vzestupem cen, tendencí rostoucího podílu výdajů státního rozpočtu na kulturu a sociální opatření a poklesem podílu výdajů na správu. K hospodářským úspěchům tehdejšího státu zjevně přispěla i Ď. organizovaná regulační politika ministerstva financí. Ve vládě patřil k nejbližším spolupracovníkům ministerského předsedy V. Širokého (s nímž byl za druhé světové války vězněn). Byl po něm i pojmenován jeden důl u západočeského Horního Slavkova.
I když se Ď. jen málo podílel na vnitrostranických represích na počátku 50. let, byl v září 1963 – pro neshody s A. Novotným – odvolán ze všech funkcí jako jeden z odpovědných za politické chyby v éře kultu osobnosti. S odchodem do penze a ztrátou vlivu se nesmířil, 1968 se však nepřiklonil ani k reformnímu proudu pražského jara, ani k pragmatikům v čele s G. Husákem. V srpnu 1969 pak v dopise ústřednímu výboru KSČ odsoudil zásah proti demonstrantům z 21. 8. 1969, v důsledku čehož byl v prověrkách 1970 vyloučen z KSČ. Dožil v ústraní ve své vile v Praze na Hanspaulce. Zemřel v pražské krčské nemocnici, ale pohřben byl v rodišti. V literatuře bývá uvedeno datum úmrtí 18. 2.
L: Kto je kto na Slovensku, Bratislava 1969, s. 94; J. Ludrovský – P. Paška, Žili sme vo Francúzsku, Bratislava 1969, s. 46, 96–97; MČE 2, s. 232; ČBS, s. 124; Tomeš 1, s. 128; L. Skala, Malý slovník biografií 1, 1988, s. 129; Pamäť ľudu 1, Bratislava 1989, s. 76, 83, 213, 215; Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1998, s. 121–122; J. Pešek a kol., Aktéri jednej éry na Slovensku 1948:1989, Prešov 2003, s. 93–97; BLS 2, s. 385 až 386; M. Syrný, Zápisnica o výsluchu J. Ď. na Ústredni Štátnej bezpečnosti, in: Acta historica neosolensia 9, 2006, s. 335–344.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Alena Táborecká
Klement Gottwald s ministrem zemědělství Júliem Ďurišem
