ABERT Johann Joseph 20.9.1832-1.4.1915

Z Personal
Johann Joseph ABERT
Narození 20.9.1832
Místo narození Kochovice (dnes část obce Hošťka) u Litoměřic
Úmrtí 1.4.1915
Místo úmrtí Stuttgart (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel

ABERT, Johann Joseph, * 20. 9. 1832 Kochovice (dnes část obce Hošťka) u Litoměřic, † 1. 4. 1915 Stuttgart (Německo), hudební vědec a skladatel

Člen široce rozvětvené rodiny hudebníků a hudebních vědců. Byl vokalistou u augustiniánů v České Lípě. 1846–52 studoval na pražské konzervatoři kontrabas (J. Hrabě ), sbormistrovství (F. Vogel ) a nauku o harmonii (J. B. Kittl ). Cenné podněty získal v prostředí šlechtických salonů, mj. v nostickém, proslulém pořádáním pravidelných koncertů a péčí o vynikající knihovnu. Zásluhou svého učitele J. B. Kittla se seznámil s hudbou současných autorů, mezi nimiž si jeho pozornost získali především R. Schumann a F. Mendelssohn. Jako kontrabasista ve dvorském divadle ve Stuttgartu (1853 až 1859) se setkal s dobovou německou operní tvorbou (Weber, Spohr, Lortzing ), zaujal jej G. Meyerbeer , osobně se stýkal s G. Rossinim . Absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna (1860–61), neúspěšně se ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře (1865). Jeho rovněž neúspěšným konkurentem byl B. Smetana . Místo nakonec získal J. Krejčí. A. si oblíbil tvorbu J. Brahmse a F. Liszta, do jisté míry dokázal ocenit i snahy R. Wagnera, i když se nestal jeho stoupencem. Od 1867 až do penzionování 1888 působil jako první dvorní kapelník württemberského krále. Ve své době byl váženým a úspěšným autorem. Jeho syn Hermann A. (1871–1927) a vnučka Anna Amalie A. (1906–?) patřili k předním německým hudebním vědcům.

D: opery Anna von Landskron (též von Landsberg); König Enzio; Astorga (německy 1866; česky 1876 Prozatímní divadlo); 7 symfonií (např. 4. Columbus; 6. Lyrická; 7. Jarní); ouvertury pro orchestr (Joubelouvertüre, věnované císaři Františku Josefu I.), komorní a klavírní skladby, soupis díla in: H. Abert, J. J. A., sein Leben und seine Werke, Leipzig 1916.

L: H. Abert, c. d.; Dalibor 2, 1859, s. 59n.; Pazdírek 1, s. 1; HS 1, s. 17; Riemann 1, s. 4; Wurzbach 27, s. 459n.; NDB 1, s. 18; ÖBL 1, s. 2; LDM 1, s. 59n.

Vlasta Reittererová