ADAMÍRA Jiří 2.4.1926-14.8.1993

Z Personal
Jiří ADAMÍRA
Narození 2.4.1926
Místo narození Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 14.8.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

ADAMÍRA, Jiří, * 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec

Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů, poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50) a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např. Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa. Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Bratřích Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových. Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990 až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova (A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka). Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu poskytl film a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena, Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve filmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech (Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav (např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského), které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům nový rozměr.

L: O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize, 17. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K. Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH 1, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec, in: Svoboda, 18. 8. 1993.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Alice Dubská