ADLOF Alois 16.8.1861-25.3.1927

Z Personal
Alois ADLOF
Narození 16.8.1861
Místo narození Hořice u Jičína
Úmrtí 25.3.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel

63- Spisovatel

ADLOF, Alois, * 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel

Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků. Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, apologetické a historické práce, výklady biblických knih, duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906).

D: výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, 1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací in: LČL 1, s. 38n.

L: LČL 1, s. 38n.

Sylva Bartůšková