ADOLF z Freenthalu František 5.7.1721-6.2.1771

Z Personal
František ADOLF z Freenthalu
Narození 5.7.1721
Místo narození Mikulov
Úmrtí 6.2.1773
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

ADOLF z Freenthalu, František (též ADOLPHE), * 5. 7. 1721 Mikulov, † 6. 2. 1773 Vídeň (Rakousko), malíř

Syn Josefa Františka A., bratr Karla Josefa A. Po malířském školení u otce se vzdělával na Akademii ve Vídni a poté patrně pobýval v Paříži. Asi od poloviny 50. let 18. století působil na královském dvoře v Londýně, zpočátku podporován bratrem olomouckého biskupa Maximiliána Hamiltona. Zde snad získal šlechtický titul. O jeho činnosti v Anglii, kde měl malovat hlavně portréty, přesnější informace chybí, kromě údaje o válečnickém jezdeckém portrétu Jiřího III. z roku 1755 a o podpisech, kde se označoval za dvorského malíře britského krále. Koncem 60. let se vrátil do Vídně, stal se inspektorem dietrichsteinské obrazové galerie a pracoval na portrétech pro dvůr Marie Terezie. Zásluhou bratra Karla Josefa byl pozván do Kroměříže, kde 30. 9. 1769 uzavřel smlouvu s biskupem Hamiltonem na výzdobu Velké jídelny (dnes Sněmovní sál) zámku a zhotovení biskupova portrétu. Práce v zámecké jídelně dokončil 1772; tvoří je tři velká plátna pro strop sálu (Apoteóza biskupa Hamiltona, Únos a Svatba Thetidina) a rozměrný portrét biskupa pro čelní stěnu. Hamiltonův jezdecký portrét, určený rovněž pro výzdobu kroměřížského zámku, je dnes nezvěstný. Počátkem 70. let vytvořil pro knížete Maxmiliána z Dietrichsteina tři velká oltářní plátna (Zavraždění sv. Václava, Stětí sv. Barbory, Poslední večeře) do farního chrámu v Mikulově. V závěti z 6. února 1773 odkázal 900 zlatých nadačního kapitálu pro mikulovský špitál. František A. je považován za představitele klasicistní malby pozdního 18. století s určitými rokokovými východisky.

L: Wurzbach 1, s. 6; OSN 1, s. 224; Thieme – Becker 1, s. 87n. (u všech tří pramenů jako Josef Anton A., bratr, s nímž je ve starší literatuře zaměňován); A. Breitenbacher, Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměříži, 1925; J. Kroupa, Prameny k výzdobě sněmovního sálu kroměřížského zámku, in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska, září 1980, s. 27n.; M. Čoupek, Několik poznámek k životopisu malířské rodiny Adolfů, in: VVM 43, 1991, s. 180n.; NEČVU 1, s. 18n.

Jan Novotný