ALBERT ze Šternberka ?1333-14.1.1380

Z Personal
ALBERT ze Šternberka
Narození okolo 1333
Místo narození Šternberk u Olomouce
Úmrtí 14.1.1380
Místo úmrtí Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 52-53
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38985

ALBERT ze Šternberka, * okolo 1333 Šternberk u Olomouce, † 14. 1. 1380 Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle, arcibiskup, diplomat Karla IV.

Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, byl synem Štěpána ze Šternberka, důvěrníka a dvořana Karla IV., a jeho manželky Anny. Oba rodiče zemřeli pravděpodobně před koncem 1361. Od počátků životní kariéry náležel A. k okruhu blízkých spolupracovníků Karla IV. Zřejmě se od mládí zdržoval u dvora, byl předurčen k duchovnímu stavu a dostalo se mu nejlepšího vzdělání, snad na univerzitách v Paříži a Bologni. Dříve než dosáhl předepsaného věku, stal se v dubnu 1352 čestným kaplanem papeže Klimenta VI. a děkanem kapituly při katedrále v Olomouci (1352–56). Byl chráněncem Quida z Boulogne, vlivného francouzského kardinála a důvěrníka Karla IV. Kromě olomouckého obročí měl A. příjmy jako kanovník svatovítské kapituly. Po 1356 patrně dále studoval v cizině. 19. 10. 1356 mu Karel IV. vymohl na papeži Inocenci VI. udělení výnosné provize na biskupský úřad v mecklenburském Schwerinu, zanedlouho jej tam papež potvrdil jako biskupa (1356–64). Pro neustálé potíže s kapitulou ve Schwerinu se raději zdržoval na dvoře Karla IV., kde několikrát vystoupil jako císařský diplomat, císař mu nakonec vymohl u papeže osvobození od povinnosti rezidence. V březnu 1361 pohnala avignonská papežská kurie A. a jeho příbuzné před soud. Díky důvěrným stykům s kolegiem kardinálů však A. vyvázl bez úhony. 1364–68 byl A. biskupem v Litomyšli. Na novém místě se zbavil problémů se správou předchozí diecéze, sblížil se s humanistou Janem ze Středy a udržoval styky s císařem, který ho vyvázal z podřízenosti světské soudní moci. 1368 Urban V. jmenoval A. na podnět Karla IV. magdeburským arcibiskupem. Tímto úřadem císař ocenil A. účast při vojenské výpravě do Říma počátkem 1368 i jeho dřívější diplomatickou činnost. Svůj dvůr A. přenesl v prosinci téhož roku do Magdeburku, kde zavedl české právní předpisy. Kronikáři ho kritizovali za to, že se nazval primasem Germanie (listina z 8. 1. 1370) a že tento titul převzala i císařská kancelář. Pro stálé záchvaty dny vyhověl Řehoř XI. jeho žádosti o přeložení do Litomyšle, kde A. působil až do smrti. Magdeburská kapitula však proti němu dodatečně zahájila v Avignonu proces pro rozchvácení církevních statků a odcizení relikvií a klenotů.

V říjnu 1373 se v Praze zúčastnil udělení braniborského markrabství Václavu IV., v červnu 1374 v Tangermünde začlenění Braniborska do svazku zemí Koruny české a v prosinci 1376 asistoval při vydání Karlova velkého ochranného privilegia Constitutio Karolina de ecclesiastica libertate. Zúčastnil se spolu s českými biskupy mírového jednání mezi Lucemburky a bavorskými vévody, smíření Lucemburků s Wittelsbachy na přelomu let 1373–74, počátkem června 1376 se zúčastnil volby Václava IV. římským králem v Rhens na Rýně a ve Frankfurtu nad Mohanem, jeho korunovace v Cáchách (v červenci 1376) a pohřbu Karla IV. v Praze. Za panování Václava IV. se A. stáhl do soukromí. Prahu navštívil jen při přísaze věrnosti krále Václava římskému papeži (duben 1379). I v Litomyšli pokračovaly jeho třenice s místní kapitulou. 1378 založil a obdařil nadací klášter v Tržku, kde s oblibou pobýval a nakonec v samotě zemřel. Dva dny před smrtí zde vyhlásil interdikt nad odpůrcem Václava IV. markrabětem Joštem.

L: OSN 24, s. 777; J. Prucek, A. ze Š. – raně humanistický mecenáš, Výroční zpráva OA v Olomouci za rok 1973, s. 22n.; L. Schmugge, Das Pontifikale des Bischofs A. v. Sternberg, in: Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1970, s. 40n.; týž, A. v. Sternberg, Karl IV. und sein Kreis, in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, 3, München – Wien 1978, s. 43n.; C. Brodkorb – Z. Hledíková – M. Scholz, A. v. Sternberg (um 1333–1380), in: Die Bischöfe d. Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biograbiographisches Lexikon, ed. E. Gatz, Berlin 1996; O. Pakosta, Ještě jednou k velké pečeti litomyšlského biskupa A. ze Š., in: Vlastivědný sborník Ústí n. O. 7, 1996, s. 14n.; S. Peatzold, Amtsbücher und andere Quellen zu Land und Herrschaft Erzbischof Albrechts III. von Magdeburg, in: Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 47, 1999, 485n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří Spěváček