ALBRECHT II. Habsburský 10.8.1397-27.10.1439

Z Personal
ALBRETCHT II. Habsburský
Narození 10.8.1397
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 27.10.1439
Místo úmrtí Neszmély u Ostřihomi (Maďarsko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

ALBRECHT II. Habsburský, * 10. 8. 1397 Vídeň, † 27. 10. 1439 Neszmély u Ostřihomi (Maďarsko), arcivévoda rakouský (jako ALBRECHT V.), král český

Byl synem rakouského arcivévody Albrechta IV. a Johanny Sophie z Wittelsbachu. 1404 osiřel, 1411 byl prohlášen plnoletým. Jako arcivévoda se soustředil na soudní a církevní reformu. Snažil se využít inkvizice v Rakousku proti husitům. 1421 museli z jeho vůle všichni příslušníci vídeňské univerzity složit protikacířskou přísahu. Jeho politické aktivity se z velké části odvíjely od českých a uherských poměrů. V obou zemích bojoval proti silné protiněmecké opozici. V husitských válkách stál na straně Zikmunda Lucemburského. 1. 11. 1420 po boku Zikmunda bojoval u Vyšehradu. 19. 4. 1421 se oženil se Zikmundovou dcerou Alžbětou. 1421–32 čelil husitským vpádům do Rakouska. Jako odškodnění mu v říjnu 1423 Zikmund postoupil lénem Markrabství moravské. 1424 donutil A. téměř celou Moravu k poslušnosti, menší srážky s husity však neustávaly. Po bitvě u Domažlic 1431 A. zmírnil politický postoj k Čechám. 1436 se zúčastnil se Zikmundem jednání o uzavření kompaktát v Jihlavě. Smrtí Zikmunda 1437 vymřel rod Lucemburků po meči a A. byl ještě téhož roku zvolen uherským králem (korunován 1. 1. 1438). Ještě před smrtí Zikmund pověřil kancléře Kašpara Šlika, aby českému zemskému sněmu doporučil uznat A. jako českého krále (mezi Korunou českou a Habsburky existovaly smlouvy o vzájemném dědictví). Český zemský sněm 27. 12. 1437 zvolil A. většinou hlasů, avšak volbu podmínil řadou kompromisů (potvrzení všech privilegií a práv vystavených Karlem IV., Václavem IV. a Zikmundem, uznání nedotknutelnosti práv Koruny české, připojení Moravy opět ke Koruně a zrušení Zikmundových moravských listin, dále zachování svobody slezských knížat, a obsazení českých úřadů pouze příslušníky českých stavů). Volby se neúčastnila česká nižší šlechta, část husitského panstva a měšťané, kteří s A. kandidaturou nesouhlasili a na protest opustili demonstrativně sněm. Ten do doby, než se A. ujme vlády, zvolil šest pánů z řad jeho stoupenců za správce země. V lednu 1438 bylo v Praze odhaleno a potlačeno spiknutí proti A. a panovníkovi příznivci z řad patriciátu upevnili ve městě svou moc. Ani snahy opoziční šlechty a měst prosadit za českého krále Kazimíra Jagellonského neuspěly, neboť ten kandidaturu nepřijal. (Později se oženil s A. dcerou Alžbětou). 6. 5. 1438 byl A. uznán českým králem a 29. 6. v Praze korunován. Po korunovaci vpadlo na Moravu, do Slezska a Čech polské vojsko, A. vyjednal za pomoci papeže Evžena IV. málo stabilní mír s Polskem. Proti českým a uherským stavům (neuměl latinsky, česky ani maďarsky) se A. dlouhodobě neprosadil. 18. 3. 1438 byl zvolen římsko-německým králem, ale zemřel na úplavici dříve, než došlo k jeho královské a císařské korunovaci. Po A. smrti padla řada jím plánovaných reforem. Byl pohřben v Székesfehérváru (Stoličný Bělehrad). Jeho syn Ladislav zvaný Pohrobek (1440–1457) se stal českým a uherským králem.

L: ADB 1, s. 227n.; DBE, 1, s. 74; B. Hamannová, Habsburkové. Životopisná encyklopedie, 1996, s. 38n.; G. Hödl, Albrecht II. Königtum, Reichsregierung und Reichsreform, 1438–1439, Wien – Köln – Graz 1978; F. Kurz, Österreich unter König Albrecht II. 1–2, Wien 1835, passim; Lexikon des Mittelalters 1, s. 314; NDB 1, s. 154n.; OSN 1, s. 732; W. Wostry, König Albrecht II. (1437–1439), 1–2, 1906–07; F. Šmahel, Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, 2001, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří-Joseph Veselý