ALIS Johann Anton 11.1.1732-19.9.1801

Z Personal
Johann Anton ALIS
Narození 11.1.1732
Místo narození Vysoká Pec (část obce Bohutín) u Příbrami
Úmrtí 19.9.1801
Místo úmrtí Příbram
Povolání

24- Představitel řemesel nebo cechů

11- Geolog

ALIS, Johann Anton, * 11. 1. 1732 Vysoká Pec (část obce Bohutín) u Příbrami, † 19. 9. 1801 Příbram, báňský odborník

Jeho francouzští předkové odešli z Paříže a 1670 se usadili v Příbrami, kde se zapojili do báňské činnosti v revíru Březové Hory u Příbrami (těžba rud stříbra a olova). Jeho otec František A. byl příbramským měšťanem a šichtmistrem. A. absolvoval hornické učiliště v Jáchymově a začal působit v báňské správě. 1750 se stal praktikantem v březohorském revíru, 1755 šichtmistrem. Poté byl přeložen do Kutné Hory, kde se zasloužil o oživení báňské činnosti, mj. o zahájení ražby nové svislé jámy na skaleckém pásmu. Od 1766 se jako huťmistr zabýval úpravou rud a provozem huti. Díky své vynikající odborné pověsti byl 1762–63 povolán do revírů Suchá Rudná a Horní Benešov v Jeseníkách a 1770 do Třešti u Jihlavy. 1772 obdržel jmenování hormistrem a huťmistrem v Příbrami, 1782 vrchním horním správcem, tj. nejvyšším představitelem báňské správy v Příbrami. Březohorský revír nalezl zadlužený a v neutěšeném stavu. Těžilo se živelně, těžbě do větších hloubek bránily nezvládnutelné přítoky vody, proto A. 1779 prosadil zásadní změnu systému otvírky pomocí nové svislé jámy, jejíž hloubení začalo ještě v témže roce. Náklady přes 19 tisíc zlatých hradil tehdy z větší části stát. Novou jámu umístil A. na Březové Hory mezi Vojtěšskou a Matkobožskou žílu, které se zakrátko ukázaly být nejbohatšími žilami ložiska. Jáma dostala jméno Vojtěch. 1789 byla nedaleko od ní zaražena další svislá jáma Anna. K pohonu důlních čerpacích strojů bylo zapotřebí zajistit zásobu vody na povrchu. 1780–82 vybudoval proto Vokačovský rybník jako rezervoár pohonné vody. 1789 A. zahájil rekonstrukci staré dušnické štoly, která později, jako dědičná štola, odvodňovala celý revír. 1786 založil novou huť na olovo a stříbro ve Lhotě u Příbrami. Současně prováděl průzkum v okolí Příbrami, zejména na výskyt železných rud (Kozičín, Sádek, Květná aj.). U jámy Vojtěch zbudoval novou úpravnu rud. 1796 obdržel titul horního rady. Když 1799 odcházel do důchodu, revír prosperoval, jáma Vojtěch dosáhla hloubky 260 m. Reformy, které A. zahájil, umožnily, aby březohorský revír byl od 1784 sto deset let ziskový. Dlouhodobě dodával v 19. sto letí více než 90 % produkce stříbra a olova v habsburské monarchii. V báňské historii střední Evropy patřil A. mezi nejúspěšnější manažery.

L: J. Diviš, Státní doly na stříbro a olovo v Příbrami, 1926; J. Urban, K osobnosti a dílu J. A. A., in: Vlastivědný sborník Podbrdska 5, 1971, s. 139n.; S. Polák, Privilegia města Příbramě, in: tamtéž 11–12, 1977, s. 31; J. Bambas, Březohorský rudní revír, 1990, s. 18; J. Majer, J. A. A., in: Podlesák 10, 1991.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Pavel Vlašímský