ALLIO z Loewenthalu Martin 1651-?1701/1702

Z Personal
Martin ALLIO z Loewenthalu
Narození 1651
Místo narození Scaria (Itálie)
Úmrtí asi 1701-1702
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt

ALLIO z Loewenthalu, Martin, (též ALIO, ALLIGO, ALLYO, též Libentalu), * 1651 Scaria (Itálie), † asi 1701–1702 Praha, stavitel

Příslušník široce rozvětvené severoitalské umělecké rodiny, která se uplatnila i v Čechách. Poprvé se objevil v záznamu z 29. 6. 1671 spolu se svým příbuzným, snad bratrem, Andreou A., s nímž měl být po roce propuštěn z učení u G. D. Orsiho. Měšťanské právo obdržel 8. 11. 1678 na Starém Městě pražském, kde se také oženil a od 1685 vlastnil dům U Pejrů (U Alliů, čp. 414/I) na Uhelném trhu. Byl nepochybně úspěšným stavitelem, o čemž svědčí nejen vlastnictví dalšího domu U Zlaté koruny (čp. 455/I) na Starém Městě pražském, ale také celá řada (většinou domácích) zedníků, kteří se u něho vyučili. S dalším příbuzným, kameníkem Giovannim Battistou A., byli významně činní v městské setnině svatolinhartské čtvrti a za své zásluhy získali dne 29. 4. 1694 nobilitaci s právem používat erb. V pramenech se poté objevuje označení „urozený vladyka“. Mezi jeho mnohé přátele patřili hlavně vlašští umělci (architekti M. Canevalle a G. B. Alliprandi). Ještě jako tovaryš a poté jako polír pracoval A. 1671–75 pod Orsim na Svaté Hoře u Příbrami. Po smrti svého učitele získal výhodné místo fortifi kačního stavitele na Novém Městě pražském, které zastával až do konce života.

Řadu staveb vedl podle cizích projektů. Nelze proto vyloučit, že také při stavbě nového klášterního kostela v Broumově, která je jeho nejvýznačnější realizací, postupoval podle cizího návrhu. V Martínkovicích u Broumova a Tachově patrně pracoval podle vlastních plánů. Jeho tvorbu můžeme zařadit do kvalitnějšího průměru rané barokní architektury v Čechách.

D: Broumov, benediktinské opatství, klášterní kostel sv. Vojtěcha (1684–88); Tachov, františkánský konvent (1686–89, 1695) a kostel sv. Maří Magdalény (1689–94); Martínkovice (panství broumovských benediktinů), kostel sv. Jiří a Martina (1690–92); pro Černíny: Letňany, hospodářský dvůr (1691), v Kosmonosech, dokončení piaristické koleje podle projektu Giovanni Battisty Maderny (1692–94); Staré Město pražské, přestavba (dnes zaniklého) cyriackého kláštera u kostela sv. Kříže Většího (po 1692).

L: Dlabač 1, s. 39; I. Kořán, Cyriacký klášter a chrám sv. Kříže Většího v baroku, in: Umění 16, 1968, s. 176n; týž, O stavbě františkánského kláštera v Tachově, in: Sborník okresního musea v Tachově, 6, 1971, s. 1n.; M. Vilímková, Marginalia k architektonické tvorbě 1. polovině 18. století, in: Umění 26, 1978, s. 415, 429n., pozn. 9; Saur 2, s. 534n.; P. Vlček, Praha 1610–1700, 1998, 250 n.

Pavel Vlček