AMERLINGOVÁ Františka Svatava 2.9.1812-5.10.1887

Z Personal
Františka Svatava AMERLINGOVÁ
Narození 2.9.1812
Místo narození Plzeň
Úmrtí 5.10.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání

66- Mecenáš

61- Pedagog

AMERLINGOVÁ, Františka Svatava (roz. Michalovicová), * 2. 9. 1812 Plzeň, † 5. 10. 1887 Praha, pedagožka, filantropka

Dcera plzeňského měšťana, kupce Františka Michalovice a Františky, rozené Kullerové. Od 1847 manželka význačného českého vlastence, lékaře Karla Slavoje A. (1807–1884). Rodiče jí umožnili získat soukromým studiem na tehdejší dobu nadprůměrné vzdělání. Kromě všeobecných znalostí ovládala vedle češtiny a němčiny také latinu a francouzštinu. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se A. stala vychovatelkou dětí kovolijce Mencla, který působil v známém, univerzálně koncipovaném českém učilišti Budeč. Tam pořádal K. S. Amerling vzdělávací přednášky pro ženy a A. s ním brzy úzce spolupracovala. 1845 převzala po B. Rajské (1817 až 1852) vedení budečského dívčího ústavu, 1847 získala učitelskou aprobaci a stala se jeho ředitelkou. Ústav vedla i po zániku Budče (1848) až do 1870. Kromě pedagogické činnosti působila A. také v několika ženských spolcích. Koncem 40. let byla ve výboru Spolku Sestry Slovanské, resp. v jeho frakci vedené H. Wiśniovskou-Zapovou (1825–1856). Mezi 1865–67 vznikl z popudu A. Spolek sv. Anny, v němž zastávala až do své smrti funkci jednatelky. Při tomto spolku byl zřízen počátkem 70. let ústav pro slabomyslné děti – Ernestinum. A. se stala jeho ředitelkou a její muž vykonával lékařský dozor. Byla také dlouholetou členkou Ženského výrobního spolku českého (založen 1871). Přes všechny zásluhy, zejména o rozvoj dívčího vzdělávání a širokou filantropickou činnost, zemřela (stejně jako její manžel) českou společností neoblíbena a nedoceněna. Pochována byla v rodinném hrobě na Budči (obec Zákolany u Kladna).

L: F. S. A. Životopisná vzpomínka Terézy Novákové, in: Domácí hospodyně, 1887, č. 22, s. 173n., č. 23, s. 181n., č. 24, s. 189n.; KSN 1, s. 169; V. Kučerová, K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914; K. Čondl, Sto let Amerlingova Budče, in.: Věstník pedagogický, 1942, s. 339n.; LČL 1, s. 59n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 5, 5. 3. 1998; E. Hoffmannová, K. S. Amerling, 1982, s. 65n.

P: SOA Plzeň, Sbírka matrik, fara Plzeň, matrika narozených Plzeň-město 1810–26, kn. č. 8.

Jana Brabencová