ANDRLÍK Karel 24.8.1861-16.7.1931

Z Personal
Karel ANDRLÍK
Narození 24.8.1861
Místo narození Drahonice u Strakonic
Úmrtí 16.7.1931
Místo úmrtí Drahonice u Strakonic
Povolání

31- Potravinář 3- Chemik nebo alchymista

61- Pedagog

ANDRLÍK, Karel, * 24. 8. 1861 Drahonice u Strakonic, † 16. 7. 1931 Drahonice u Strakonic, chemik, pedagog

Studia na reálném gymnáziu v Písku ukončil 1880 maturitou. Poté absolvoval 1881/82 dva semestry na technice ve Vídni. Vysokoškolské studium technické chemie dokončil 1884 na české technice v Praze. Od září 1884 do května 1885 působil jako chemik v cukrovaru v Dymokurech u Nymburka, ve stejné funkci od srpna 1885 do března 1888 v cukrovaru Dobrovice u Mladé Boleslavi. V březnu 1888 byl jmenován výpomocným asistentem při stolici mikroskopie a zbožíznalství a v červenci oficiálem finanční technické kontroly, nejdříve v cukrovarech na Kolínsku v Bečvárech a Cerhenicích a pak i v Libici nad Cidlinou, kde také vstoupil definitivně v červenci 1890 do státní služby jako oficiál cukerní daně. 1895 odešel z libického cukrovaru, když byl jmenován asistentem při stolici analytické a anorganické chemie na české technice v Praze, 1899 byl jmenován adjunktem. Od příchodu na vysokou školu zastával až do 1923 funkci přednosty Výzkumné stanice cukrovarnické zřízené při škole. 1905 získal titul mimořádného profesora české techniky pro cukrovarnictví a cvičení v laboratoři cukrovarnické; 1910 řádného profesora pro týž obor a pro technologii paliv, svítiv a vody. 1913–20 se stal přednostou Autorizovaného ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv, na jehož založení měl zásadní podíl. 1910/11, 1913/14 a 1918/19 byl děkanem fakulty technické chemie. Zasloužil se též o rozvoj spolkového a odborného společenského života. Od 1895 byl členem a později dvakrát předsedou České společnosti chemické pro vědu a průmysl, působil také v Ústředním spolku československého průmyslu cukrovarnického a v dalších odborných spolcích, činný byl též v Masarykově akademii práce. 1918 se stal členem KČSN a zemské zdravotní rady. Byl odborníkem uznávaným i v cizině, o čemž svědčilo členství v Mezinárodní komisi pro zkoušení cukru a udělení zlaté medaile od Société des chimistes de sucrerie et destillerie de France et des collonies. 1930 odešel na odpočinek a krátce před svou smrtí byl jmenován doktorem honoris causa věd technických ČVUT v Praze.

Je považován za zakladatele využití vědeckých metod v technologii a výzkumu českého cukrovarnictví. Jeho více než 150 odborných prací se týká technologie v nejširším slova smyslu, od biologie řepy až po hospodárné využití průmyslového odpadu, difuze, saturace, problémů amoniaku v cukrovarech, stanovení invertního cukru apod. Z řepných produktů připravil řadu preparátů, např. kyselinu glutaminovou.

D: soupis prací in: Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n., z nich např.: Difusní šťáva čeřená kysličníkem hořečnatým, in: tamtéž 10, 1892–93, s. 293; Redukce kysličníku měďného alkoholem methylovým při stanovení cukru invertního, in: tamtéž 15, 1897–98, s. 57; Pokusy o vápno-alkalické difusi, in: tamtéž 19, 1901–02, s. 201; Příprava betainu z odpadních louhů zbývajících po vycukerňování melasy stroncianem, in: tamtéž 21, 1903–04, s. 397; Spotřeba živin v 1. roce vegetačním a jich vztah k cukru v kořenu, in: tamtéž 25, 1906–07, s. 1; Příprava kyseliny glutaminové z etainu z odpadních louhů melasových, in: tamtéž 32, 1914–15, s. 149. Dolomitové vápno k saturaci difusních šťáv, in: tamtéž 39, 1921–22, s. 105.

L: Listy cukrovarnické 39, 1921 (medailon k 60. narozeninám se soupisem díla); nekrology: Památce prof. inž., dr. h. c. K. A., in: Národní listy (večerník) 1. 9. 1931; Listy cukrovarnické 49, 1931, č. 8, s. 687n.

P: Archiv ČVUT, fond Osobní spisy profesorů a docentů.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Miloslava Žďárská