ANDRLE Ondřej 4.1.1914-6.3.1984

Z Personal
Ondřej ANDRLE
Narození 4.1.1914
Místo narození Plzeň
Úmrtí 6.3.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 17- Veterinář

ANDRLE, Ondřej, * 4. 1. 1914 Plzeň, † 6. 3. 1984 Praha, zvěrolékař

Pocházel z rodiny technického úředníka stavebního úřadu a učitelky. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech a Vysokou školu veterinární v Brně (1932–37). Poté pracoval jako asistent anatomického ústavu u prof. Jana Koldy. Obhájil práci s názvem Svalstvo hlavy a krku u kozy a 1937 získal titul MVDr. Vykonal prezenční vojenskou službu v Pardubicích a Klatovech (1937–39). Po uzavření českých vysokých škol odešel z Brna a stal se obvodním veterinářem v Radotíně u Prahy (květen 1940), složil fyzikátní zkoušku (1943) a získal kvalifikaci pro státní veterinární službu. V Radotíně se zapojil do protifašistického odboje a v květnu 1945 bojoval proti ustupujícím jednotkám SS.

Po válce působil 1946–60 jako úřední veterinář okresního NV v Podbořanech. Nabyl značné zkušenosti s tlumením tzv. stájových onemocnění skotu, tedy brucelózy a tuberkulózy. Vypracoval vlastní metodu tzv. radikální likvidace brucelózy skotu, spočívající v porážce všeho klinicky nemocného a sérologicky reagujícího skotu. Záhy se stal známým a uznávaným specialistou na nakažlivé choroby hospodářských zvířat, své zkušenosti publikoval v časopise Veterinářství. 1950–60 za použití své metody komplexně a bez recidiv zbavil podbořanský okres této nákazy (celkem se jednalo o dvaadvacet zemědělských závodů s jednatřiceti farmami a cca 6 700 kusy skotu). Organizoval a provozně technicky zabezpečoval státní veterinární službu okresu: zasloužil se o dostavění oblastní kafilérie, zřízení veterinárních středisek v Podbořanech a Jesenici a vybudování ošetřovny v Kryrech. Dále působil jako vedoucí veterinárního střediska okresního NV Louny v Podbořanech (1960–64) a veterinární inspektor pražského Ústředního státního veterinárního ústavu (1964) ve vztahu k tuberkulóze a brucelóze a jako hlavní veterinář pro tyto nakažlivé choroby. 1967–68 byl hlavním veterinárním lékařem pro epizootologii a 1969–75 pro veterinární prevenci pražské Státní veterinární správy. Na sklonku své profesní dráhy se zaměřil na otázky chovu prasat. Dosáhl úspěchů v potlačování respiratorních chorob, intenzivně se zabýval Aujezskyho chorobou prasat a vypracoval teorii o relativním zdraví a imunobiologické uniformitě, která zaujala odborníky pařížského Mezinárodního úřadu pro nákazy (OIE, 1974). Prováděl krátkodobé odborné expertizy v Řecku, Maďarsku, Holandsku a Belgii (1972–74).

Byl členem poradního sboru ministerstva zemědělství pro tlumení brucelózy (1955), od 1956 přednášel veterinářům v postgraduálních kursech na veterinární fakultě VŠZ v Brně o způsobu provádění veterinárních ochranných opatření při brucelóze v okrese Podbořany, byl spoluzakladatelem Vědecké společnosti československých zootechniků a veterinářů při ČSAZ v Praze (1956). Jeho metoda byla označena za radikální a nejjednodušší likvidaci brucelózy v jednom okrese a stala se základem celostátního ozdravovacího programu v chovech skotu (do roku 1964 vymýcena v ČSSR brucelóza, do 1968 tuberkulóza skotu). A. navržené ozdravovací metody k potlačení Aujezskyho choroby prasat tvořily součást celostátního programu z počátku 80. let. Po odchodu na odpočinek 1975 obhájil ještě téhož roku na Vysoké škole veterinární v Brně kandidátskou disertaci (Metoda radikální likvidace brucelózy skotu, její vypracování a využití v ČSSR v letech 1949–74). Manželství s učitelkou M. Ditrichovou zůstalo bezdětné. Jeho životní osudy se staly předlohou pro televizní film Rafan (1978).

D: publikoval 14 vědeckých prací, z toho 6 mělo experimentální charakter a 8 se týkalo praktického využití teoretických poznatků v podmínkách zemědělské velkovýroby – srov. Veterinářství 3, 1953, č. 11, s. 251n.; 5, 1955, č. 8, s. 250n.; 6, 1956, č. 6, s. 173n.; 8, 1958, č. 1, s. 4n.; 10, 1960, č. 9, s. 322n.

L: Věstník Společnosti veterinárních lékařů 15/17, 1986, s. 52n. (nekrolog); MSB 1, s. 13.

Jiří Šindlář