ARNOLD Jan (Edvard) 14.1.1785-14.8.1872

Z Personal
Jan (Edvard) ARNOLD
Narození 14.1.1785
Místo narození Mnichovo Hradiště
Úmrtí 14.8.1872
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
66- Mecenáš
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 122

ARNOLD, Jan (Edvard), * 14. 1. 1785 Mnichovo Hradiště, † 14. 8. 1872 Praha, kněz, pedagog

Bratr Emanuela A. (1800–1869). Byl nejstarším synem v rodině krejčího a rolníka. Vystudoval střední školu v Mladé Boleslavi, poté absolvoval tři semestry filozofie na pražské univerzitě, seminář v Litoměřicích a 24. 8. 1807 získal kněžské svěcení. 1807–11 působil jako kaplan v Turnově, kde u něho žil od 1808 mladší bratr Emanuel, jehož vychovával a vzdělával. 1811–15 byl duchovním správcem (lokalistou) na Hrubé Skále a 1815–21 farářem ve Slatinách na Jičínsku. Pro zdravotní problémy požádal o přeložení na faru v Miletíně, kde setrval od 1821 až do předčasného odchodu na odpočinek 1838. Ve všech farnostech, které spravoval, se zajímal o stav školství a výchovu mládeže. Zřizováním nových tříd usiloval zlepšit neutěšené poměry v přeplněných školách. Královéhradecký biskup ho jmenoval předsedou učitelských porad v petrovickém vikariátu, jemuž pak předsedal 12 let. Po penzionování se přestěhoval do Prahy, zapojil se do života české vlastenecké společnosti a nadále se zajímal o výchovu a vzdělávání mládeže. Finančně podporoval studenty a snažil se pro ně získat podporu i u bohatých pražských rodin. 1843–44 agilně shromažďoval podpisy pod petici k povolení založit Měšťanskou besedu pražskou. To se podařilo prosadit 1845 (jako výraz díků umístila poté Beseda A. portrét do své čítárny). Besednímu hnutí se A. věnoval i v následujících desetiletích. 12. 6. 1848 sloužil sbratřovací mši na pražském Koňském trhu; ukončil ji výzvou ke svornosti a zachování klidu. Později byl zatčen a následně vězněn jako jeden z původců červnového povstání. 21. 12. 1851 ho pražské městské hejtmanství vypovědělo z Prahy, několik let pak žil v Poličanech na Hořicku. Do Prahy se vrátil asi v květnu 1857. V 50. letech podporoval uvězněného bratra Emanuela a usiloval o zmírnění jeho trestu. 60. léta přinesla A. řadu veřejných poct. 1865 byl jmenován čestným členem Učitelské jednoty k vzájemné podpoře v příčině nemoci a smrti a zvolen do výboru Spolku ku podporování chudých studujících. 16. 5. 1868 poklepal slavnostně na základní kámen Národního divadla.

L: J. A., in: Světozor 2, 1868, č. 28, s. 277; A. Rezek, Zápisky faráře J. A. o roce 1848 a o době reakční, in: Sborník historický 1885, s. 350n.; OSN 2, s. 765; J. Pán, Z pamětí J. A., in: ČČM (ČNM) 94/1920, s. 116n., 217n.; MSN 1, s. 262; Devadesát let Besedy Měšťanské v Praze 1846–1936, 1936.

P: Západočeské muzeum, Plzeň: J. A., Pamětní kniha pro obecenstvo farní osady Miletínské (paměti do roku 1870, rukopis).

Jitka Lněničková