ARNOLT z Dobroslavína Jan ?1620-1687

Z Personal
Jan ARNOLT z Dobroslavína
Narození okolo 1620
Místo narození Hradec králové
Úmrtí 1687
Místo úmrtí Praha
Povolání

69- Knihtiskař nebo typograf

68- Redaktor nebo žurnalista

ARNOLT z Dobroslavína, Jan, * okolo 1620 Hradec Králové, † 1687 Praha, tiskař, vydavatel, překladatel

Přední zástupce známé tiskařské rodiny působící v Čechách, o které se zachovaly zprávy už z předbělohorského období. Otec Jan Arnolt Lehnický přišel 1619 do tiskárny Martina Kleinwächtera v Hradci Králové. O rok později byl uváděn jako majitel hradecké tiskárny, jež zůstala ve vlastnictví rodiny asi až do 70. let 17. století. A. se vyučil u svého otce a zdokonalil se v tiskařském umění v cizině. Na jeho rodiště Hradec Králové ukazoval mj. přídomek Hradecký. Osamostatnil se 1653, kdy se oženil s Dorotheou, vdovou po litomyšlském tiskaři Matouši Václavu Březinovi. Ve svém oboru byl velmi úspěšný. V Litomyšli udržoval styky s českými spisovateli, např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu (1629–80), jehož zásluhou získal 1668 erb s přídomkem z Dobroslavína (Pešina byl 1657–65 litomyšlským děkanem a titul mohl udělit z moci svého úřadu palácového hraběte). 1669 se A. přestěhoval do Prahy na Malou Stranu, kde zřídil v zakoupeném domě U Bílých lilií svou druhou tiskárnu. Po smrti první ženy se oženil s Katharinou, dcerou Jiřího Šípaře. Ta zdědila 1684 další známou pražskou tiskárnu Urbana Balthasara Goliáše. 1686 A. litomyšlskou tiskárnu prodal a soustředil své podnikání v Praze. Brzy po svém příchodu do Prahy se dostal do sporu s Lidmilou Sedlčanskou ml., dědičkou pražské tiskárny, která měla privilegium vydávat noviny a úřední zprávy. Toto právo však neobhájila a 1672 ho získal A. (z privilegia není zcela zřejmé, zda se vztahovalo jen na vydávání německých, nebo i českých novin). O českém periodickém tisku se však z té doby nezachovaly žádné spolehlivé zprávy. Knihy, kalendáře i další tisky vydával A. v češtině, němčině a latině. Svým zákazníkům nabízel i tisk řecký a hebrejský. Také později v 70. a 80. letech musel své postavení dvorního impressora s výhradním právem vydávat v Čechách noviny a úřední zprávy včetně zemských sněmů obhajovat proti Danielu Michalkovi, synovi Lidmily Sedlčanské, i dalším tiskařům a poštmistrům. K úspěchu A. přispěla jeho veřejná činnost. Stal se malostranským konšelem a věnoval pozornost životu obce. Zájem o věci veřejné prokázal i 1679 vlastním překladem a vydáním německého náboženského a lékařského pojednání, které obsahovalo rady, jak se modlitbou i praktickými léčebnými prostředky bránit právě hrozícímu moru. Z jeho potomků prameny zaznamenaly kusé zprávy o Karlu Janu A., který byl počátkem 17. století radou pražského apelačního soudu, a Karlu Ferdinandu A., který pokračoval v tiskařské rodové tradici. Nejasný je příbuzenský vztah k Janu Arnoltovi z Hradce, jehož jménem byly podepsány některé litomyšlské tisky i po prodeji tiskárny Pavlu Ferdinandu Hlizovskému.

D: Apatyka duchovní a tělesná, t. j. o zapuzení rány morové modlitby, též i k zachování života prostředky a léky, 1679 (překlad z němčiny).

L: RSN 1, s. 330; OSN 2, s. 771n.; J. Štěpánek, Knihtiskárna litomyšlská do roku 1863 a spisy české v ní tištěné, 1878, s. 13n. (včetně soupisu vydaných tisků); J. Volf, Geschichte des Buchdrucks in Böhmen und Mähren bis 1848, Weimar 1928, s. 105n.; týž, Dějiny novin v Čechách do roku 1848, 1930, s. 63n. (kde další literatura); týž, Zakoupení tiskárny arnoltovské v Praze knihtiskařem brněnským Sinapim r. 1688, in: ČMM 1922, s. 210n.; Č. Zíbrt, Z dějin českého knihtiskařství, (3. rozšířené vydání), 1939, s. 82n.; DČŽ 1, s. 24n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Pavla Vošahlíková