AVERČENKO Arkadij Timofejevič 15/27.3.1881-12.3.1925

Z Personal
Arkadij Timofejevič AVERČENKO
Narození 15. nebo 27.3.1881
Místo narození Sevastopol (Ukrajina)
Úmrtí 12.3.1925
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 149

AVERČENKO, Arkadij Timofejevič, * 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik

Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, 1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem 1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického časopisu Strekoza, přejmenovaného později na Satirikon. Jako vydavatel a autor Satirikonu a 1913 Nového satirikonu si získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho , měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval v Prager Presse. Pohřben byl na pražských Olšanech.

D: Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka v kopřivách, 1998.

L: W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří Vacek