BÁRTA Jan 27.2.1883-22.3.1959

Z Personal
Jan BÁRTA
Narození 27.2.1883
Místo narození Dubňany u Hodonína
Úmrtí 22.3.1959
Místo úmrtí Lednické Rovne u Púchova (Slovensko)
Povolání 35- Odborník sklářství nebo keramiky

BÁRTA, Jan, * 27. 2. 1883 Dubňany u Hodonína, † 22. 3. 1959 Lednické Rovne u Púchova (Slovensko), sklář, odborný publicista, spisovatel

Pocházel z rodiny moravského sklářského úředníka. Narodil se v osadě Javornice u Dubňan, kde otec pracoval v místní sklárně. Českou obecnou školu vychodil v Hodoníně, čtyři třídy německé reálky absolvoval v Kroměříži. Předčasná otcova smrt přinutila B. přerušit v patnácti letech studia, vzdát se touhy po dráze malíře a výtvarníka a 1898 přijmout místo praktikanta v sklářských hutích. Z moravských skláren Javornice u Dubňan přešel do nedalekých uherských skláren v Lednických Rovních u Trenčína na Slovensku, kde se vypracoval u sklářského mistra J. Schreibera a v osmnácti letech převzal vedení leptárny. Při návrzích dekorů leptaného skla pro export počal uplatňovat své malířské vlohy. Tehdy se též orientoval literárně, německy psanými básněmi přispíval do hektografovaného humoristického časopisu vydávaného ve sklárně. 1902 se pokusil o první prózu v češtině, 1905 o divadelní hru pro ochotníky a 1906, podnícen četbou Sienkiewicze, o první romány a práce ze sklářského prostředí. 1909 se oženil, 1916 narukoval do první světové války a sloužil na různých místech v Čechách. Jako vášnivý turista a podomní a jarmareční prodejce převážně vlastních knih a lidových kalendářů na moravsko-slovenském pomezí se stal známým pod přezdívkami Matej Hrebenda, Ferko Brázda z Drietomy. Popularity nabyl také jako autor cestovní příručky Týden na Slovensku (1921). Po časopisecky otištěné autobiografii Jak jsem počal spisovati (1921) dosáhl výraznějšího úspěchu lidovými historickými romány. Rytířstvo doby Matúše Čáka Trenčianského oslavil na postavě syna Záviše z Falkenštejna a Jitky Uherské v románu Vítěz (1922), obraz kurucké vojny, Rákóczyho povstání a života českých náboženských exulantů v Horních Uhrách podal v díle Rákóczyho pochod (1926), sklářskému prostředí věnoval Román hloupého Honzy (1923, filmová verze Ředitel sklárny 1926) či autobiografickou povídku V soumraku ideálů (1934), příběhu chlapce vrženého ze školy do tvrdého života. Od počátku 30. let se počal stále více zajímat o dějiny českého sklářství a odborně začal zpracovávat historii sklářství v českých zemích a na Slovensku. K tomuto tématu publikoval řadu článků 1928–48 ve Sklářských rozhledech, 1931 vydal německy v Coburgu knižně svou první významnou práci o životě na sklářské huti Das Leben auf einer alten böhmischen Glashütte (česky Život na staré huti, 1935, oceněno Riegrovou nadací 1937). Ve svěže psaných fejetonistických statích postihl život na zapadlých hutích, zvyky starobylého řemesla, zachytil odborný jazyk i staletou tradici sklářské výroby. 1933 vydal v Novém Boru německy odbornou práci z historie českého sklářství Die alten böhmischen Glashandlungscompagnien, v Coburgu pak třísvazkové dílo o českých sklářských rodech Alte Glasmachergeschlechter in Böhmen (1936, 1937, 1943). Ve druhé polovině 50. let 20. století byl B. považován za jediného historika slovenských skláren, byť jeho Dejiny sklárskeho priemyslu na Slovensku zůstaly spolu s rukopisem Maxova huť za okupace nedokončeny. Rodem Moravan stal se postupně slovenským vlastencem: už od 1912 byl členem Muzeální slovenské společnosti, od 1919 členem obnovené Matice slovenské, 1919 spoluzaložil Robotnícku telocvičnú jednotu v Lednických Rovniach. Politicky se angažoval jako člen sociálně demokratické strany, 1945 jako jediný úředník ve sklárně vstoupil do KSČ. Počátkem 50. let 20. století se vzdal funkce ve sklárně, zůstal tam však a pracoval jako zástupce vedoucího až do své smrti. Trvale na Slovensko přesídlil 1954. Pohřben byl v Lednických Rovních, kde se za svého života čile účastnil kulturního i společenského dění, byl místním kronikářem, hrál ochotnicky divadlo a maloval pro ně dekorace, zakládal knihovny a byl činný v řadě dalších spolků jako Robotnícky potravný spolok, Občiansky vzdelávací kruh, Moravské kolo spisovatelů aj. Vynikl jako rytec sklářských výrobků a literární autodidakt.

L: OSND 1/1, s. 460; B. Mendl, in: J. B. Život na staré huti (1935); Kulturní adresář, 1936; Kolo moravských spisovatelů, 1937, s. 29, 30n. (chybné datum narození); J. B. 50 let ve sklářství, in: Československá sklářská revue 1948, s. 190; A. Branald, Hrdinové všedních dnů, 1, 1953, s. 286n.; nekrolog: K. R. (Rosenbaum), Zomrel J. B., in: Kultúrny život, 1959, č. 14; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 21; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 10n.; A. Bieberle, J. B., spisovatel téměř zapomenutý, in: Lidová demokracie (Brno) 16. 7. 1976; týž, J. B. – spisovatel zapomenutý?, in: Malovaný kraj 1978, č. 3.; KSN 1, s. 433; LČL 1, s. 136n. (kde další literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová