BÁR Zdeněk 19.1.1904-17.7.1980

Z Personal
Zdeněk BÁR
Narození 19.1.1904
Místo narození Štramberk
Úmrtí 17.7.1980
Místo úmrtí Ostrava
Povolání

63- Spisovatel

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

BÁR, Zdeněk, * 19. 1. 1904 Štramberk, † 17. 7. 1980 Ostrava, spisovatel, básník, literární historik-regionalista

Syn řídícího učitele. V mládí osiřel, po maturitě 1923 na reálném gymnáziu v Příboře absolvoval 1927 češtinu, francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Vyšel ze semináře Miloslava Hýska, který cílevědomě podporoval moravské literáty. Pak učil na gymnáziích v Hlučíně (1927 až 1936) a v Ostravě (1936–46), kde mezi jeho žáky patřili např. Josef Kainar nebo Bořivoj Čelovský. 1946–49 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu, po únoru 1948 pomáhal B. Celovskému etablovat se ve francouzském prostředí a udržoval styky s českými emigranty. Po svém návratu byl v tajném procesu z listopadu 1949 protizákonně odsouzen na osm let žaláře. Od 1957 pracoval jako dělník a úředník. Po své politické rehabilitaci působil 1967–74 jako ředitel Okresního kulturního domu v Hlučíně. Od vysokoškolských let publikoval verše, v nichž od vlivů Nezvalova poetismu (Chléb a víno, 1926) a poezie Karla Tomana (Hořký dech, 1931) a Josefa Hory (Srdce a domov, 1932) došel ke spiritualizaci vnitřního tragického prožitku (Sen ve stínu, 1940). Vrcholem jeho básnické tvorby byla statečná občanská lyrika z let Mnichova a druhé světové války ve sbírkách Píseň pod Beskydami (1941) a Ztracená píseň (1945) se silným protestem adresovaným Francii. Novými verši se přihlásil ve výborech Mimo domov (1968), Linie roků (1975) a zejména Návraty (1980), kde jeho poezie vyústila do velkých bilančních skladeb blízkých poetice Josefa Kostohryze. Jako prozaik projevil B. cítění sociálně baladické až realistické a krajinně lyrické (Hvězdy nad domovem, 1940). Tematicky řešil problém hledání domova v rodném Slezsku. Romány Než zahoukala siréna (1941), Mrtví mluví (1941), Krev a pluh (1942) a Ďábel z hor (1943) mají ruralistický ráz, jakkoli B. nesdílel agrární politickou orientaci. Jeho dílo vrcholí autentickou freskou štramberského odboje konfrontovaného s hnutím odporu ve Francii (Mstitelé, 1948). Pokoušel se i o pohádky a detektivní prózu. Spolupracoval s ostravským rozhlasem, redigoval několik knižnic a zabýval se regionální literární historií (monografie o Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi, významné roční přehledy literatury na Ostravsku z let 1934–40, 1975–78).

D: M. Rusinský, Bibliografie, in: týž, Hledání domova, 1968; K. Blahynková, Bibliografie, in: Z. B., Návraty, 1980.

L: M. Rusinský, c. d.; M. Blahynka, Básník domova, in: Z. B., Návraty, 1980; LČL 1, s. 131n.; D. Šajtar (ed.), Dopisy do ulice du Bac. Dopisy Z. B. Borisi Celovskému, 1992; SČS 1, s. 25n. B. Čelovský, Šel jsem svou cestou, 1996, s. 79n.

P: Památník P. Bezruče Opava.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera