BÍLÝ Josef 30.6.1872-1.10.1941

Z Personal
Josef BÍLÝ
Narození 30.6.1872
Místo narození Zbonín (č. o. Smetanova Lhota) u Písku
Úmrtí 1.10.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 510-511

BÍLÝ, Josef, * 30. 6. 1872 Zbonín (č. o. Smetanova Lhota) u Písku, † 1. 10. 1941 Praha, generál, účastník 2. odboje

Pocházel ze selské rodiny. Po studiu na píseckém gymnáziu absolvoval 1888–92 kadetní školu v Terstu a byl zařazen do rakousko-uherské armády jako důstojník pěšího pluku. 1898–1900 vystudoval Válečnou školu ve Vídni. 1900–15 působil v různých štábních a velitelských funkcích postupně v Osijeku (Chorvatsko), ve Lvově, v Terstu, Vídni a Hradci Králové, 1908–10 učil taktiku na kadetní škole, 1913–14 na důstojnické škole ve Vídni. Za první světové války velel praporu a posléze pluku nejprve (1914–15) na ruské, poté (1915–18) na italské frontě; 1916 byl povýšen na podplukovníka. Po vzniku ČSR patřil mezi důstojníky rakousko- -uherské armády převzaté do československé armády. 1918 až 1920 sloužil jako okrskový a posádkový velitel v Českých Budějovicích (od 1919 plukovník), 1920–22 jako velitel pěší brigády ve Frýdku; 1921 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. 1923–28 velel pěší divizi v Brně, kde zároveň 1926 a 1927 zastával funkci zatímního zemského vojenského velitele. Od dubna do července 1928 velel pěší divizi v Praze, od července 1928 do července 1935 působil jako zemský vojenský velitel v Čechách; 1928 byl jmenován divizním a 1931 armádním generálem. 1935 odešel do výslužby. Za mobilizace v září 1938 byl dočasně povolán do činné služby a od 23. 9. do 3. 10. 1938 stál v čele velitelství „M“ ve Vizovicích. Za okupace republiky nacistickým Německem založil koncem března 1939 spolu s dalšími generály československé armády (A. Eliášem, S. Ingrem, V. Lužou a S. Vojcechovským) ilegální vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa (ON) a v dubnu 1939 se stal jejím velitelem. Významně se podílel na zaměření činnosti i budování konspirativní sítě této organizace, jež vyvíjela zpravodajskou aktivitu, budovala tajné sklady zbraní, udržovala kontakty se zahraničním odbojem a připravovala se na vojenské vystoupení proti okupantům v závěru války. V důsledku rozsáhlého zatýkání v řadách ON odešel v prosinci 1939 do ilegality a ukrýval se v jižních Čechách. Na podzim 1940 ho však gestapo vypátralo a 14. 11. 1940 v Chlumu u Třeboně zatklo. O rok později byl v rámci stanného práva, vyhlášeného po příchodu R. Heydricha do Prahy, v ruzyňských kasárnách popraven.

L: V. Lesák a kol., Biografický slovník osobností moderních dějin 2, 1992, s. 8n.; MČE 1, s. 462; ČBS, s. 48; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století, 1994, s. 34n.; Tomeš 1, s. 99; Vlast a čest byly jim dražší nežli život (ed. E. Stehlík – I. Lach), 2000, s. 30; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 26.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina, Josef Tomeš