BÍLOVSKÝ Bohumír Hynek 1659-7.12.1725

Z Personal
Bohumír Hynek BÍLOVSKÝ
Narození 1659
Místo narození Hlučín
Úmrtí 7.12.1725
Místo úmrtí Slatinice u Olomouce
Povolání

63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel

50- Náboženský publicista

BÍLOVSKÝ, Bohumír Hynek (též Gottfried Josef ), * 1659 Hlučín, † 7. 12. 1725 Slatinice u Olomouce, římskokatolický kněz, homiletik

Po studiu na gymnáziu vstoupil 1677 do jezuitského řádu. Noviciát (1678–79) strávil v brněnské koleji, 1680–82 pobýval v koleji olomoucké a studoval na filozofické fakultě. 1683–85 žil v novoměstské koleji v Praze a vyučoval na gymnáziu, 1686–90 přednášel na staroměstské koleji jako profesor poetiky a 1687–90 studoval na teologické fakultě. Kněžské svěcení získal 27. 9. 1689 v pražském konviktu sv. Bartoloměje. Záhy nato však vystoupil z řádu a působil jako světský duchovní. 1691–94 byl farářem v Choustníku u Tábora, 1695–1701 děkanem a kazatelem v Písku. Tam se však postupně množily jeho konflikty s měšťany a vyšším klérem. Spory se vyhrotily 1701, a proto B. odešel na Moravu. Nakrátko se stal administrátorem ve Vrahovicích, 1702–08 farářem v Letovicích a nakonec 1708–25 ve Slatinicích, kde zemřel jako apoštolský protonotář. Byl oblíbeným a obratným kazatelem, volil přitažlivé příklady, ve svých projevech používal často hovorového jazyka, aby se přiblížil lidovému posluchači. Býval zván na poutní slavnosti. Zpočátku skládal v próze i verších hagiografická díla – téměř výlučným tématem B. veršované tvorby se stal život mučedníka Jana Sarkandra. Napsal o něm dvě latinské a jednu českou skladbu. Ohlasy na Jana Sarkandra se objevily i v B. dalších latinských hymnech, které byly zařazeny do sbírek kázání vydaných tiskem v šesti svazcích. Významné místo mezi těmito skladbami patří veršované legendě Ecclesiasticus Cherub (Církevní cherubín)… (1703), v níž byl podrobně popsán světcův život a zázraky, které se staly po jeho smrti. B. kladl důraz na analogii se životem jiného barokního světce, Jana Nepomuckého. První homiletické dílo, které shrnulo šest kázání o sv. Liboriovi, vydal 1713 v Olomouci. Formálně se jednalo o tzv. konceptuální kázání, která měla vytříbenou formou i jazykem poučovat a bavit. Kázání se vyznačovala vášnivostí stupňovanou často až k extázi, tematicky čerpala z Bible, životů svatých a z dějin. Autora ovlivnila např. Hájkova kronika a historické spisy Tomáše Pešiny z Čechorodu. Popisoval však také současné události, a to např. v díle Cantator cygnus (Hlas duchovní labutě, 1720), v němž reagoval na válku mezi Karlem VI. a Francií, ale i na události všednodenní. Ve svých kázáních usiloval o mravní povznesení obecenstva, poučoval o výchově dětí, horlil proti zahálce a pověrám. K dalším česky psaným souborům kázání se řadí Doctrina christiana (Křesťanské cvičení, 1721) a Coelum vivum (Nebe svatosvaté, 1724). Kázání patřila k nejoblíbenějším žánrům barokní slovesnosti, B. kázání pak reflektovala dobu svého vzniku z pohledu katolicismu, jazykově navazovala na češtinu z období humanismu, ilustrovala kulturní poměry baroka, kdy se česká literatura pomalu začala vyrovnávat se soudobou produkcí evropskou. B. dílu věnovali pozornost i literární historikové a editoři ve 20. století (např. J. Vašica, Z. Kalista a M. Kopecký).

D: Nový cherubín léta 1491 od Boha všemohúcího stvořený…, 1695; První a nový farář s. Josef…, 1696; Stella nova … seu Joannes Sarcander, 1703; Zodiacus Sarcandri de Skoczowa, 1712; Sictus sanctuarii anebo Šestka duchovní svatému Liboriovi…, 1713; Pia quadragesima … tj. První postní rozvažování … Passio Domini nostri … Druhé rozvažování postní, 1721.

L: RSN 1, s. 713n.; OSN 4, s. 71; BOS 2, s. 246; BL 1, s. 97; DLČ 1, s. 919n.; J. Vlček, Dějiny české literatury 3, 1931, s. 14n.; SDLČ, s. 101; LČL 1, s. 234; Slezsko 2, s. 18; J. Vašica, České literární baroko, 1938, s. 17, 189n.; Z. Kalista, České baroko, 1941, s. 328n.; K. Kadlec, B. H. B., in: Sborník Historického kroužku 1921, s. 65n.; RHB 1, s. 73n.; M. Kopecký, K české barokní homiletice, in: O barokní kultuře, 1968; týž, Staří slezští kazatelé, 1970, s. 92n.; V. Martínek, Hlučínský kazatel, in: Věstník Matice Opavské, 1922, s. 22; L. Pavera, B. H. B., in: Vlastivědné listy 22, 1996, s. 27n.; Čornejová – Fechtnerová 1, s. 29n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eliška Čáňová, Marie Makariusová