BÍTOVSKÝ z Bítova Václav ?1580-27.3.1628

Z Personal
Václav BÍTOVSKÝ z Bítova
Narození před 1580
Úmrtí 27.3.1628
Místo úmrtí Brno
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 522

BÍTOVSKÝ z Bítova, Václav, * před 1580 ?, † 27. 3. 1628 Brno, politik, direktor, nejvyšší dvorský sudí

Poprvé je uváděn 1607 jako majitel biskupského léna Litultovice na Opavsku, 1612 mu tam patřil i statek Jezdkovice. Sloužil jako rada knížete Jana Jiřího Krnovského. Za bojů o moc mezi Rudolfem II. a Matyášem byl na straně Matyášově a 1609 na sebe upozornil procesem, který vedl jménem opavských stavů s místním děkanem Mikulášem Sarkanderem, věrným Rudolfovi. B. se 1614 postavil na moravském sněmu proti pokusu opavského knížete Karla z Liechtensteina proměnit opavské knížectví v rodinné léno Liechtensteinů. 1614 prodal Litultovice i Jezdkovice. Sňatkem s Bohunkou Prusinovskou z Víckova vyženil Bystřici pod Hostýnem a Prusinovice. Pak přesídlil na Moravu a zahájil svůj vzestup ze skromných poměrů k vyššímu společenskému postavení. Tehdy se dostal do majetkového sporu s Albrechtem z Valdštejna, protože oba nárokovali dědická práva svých manželek na panství Lukov a na statek Rymice na Holešovsku. Odtud pocházelo dlouholeté nepřátelství obou mužů. V moravské stavovské politice se B. řadil k protestantským radikálům a 1619 patřil k původcům stavovského povstání na Moravě. Byl zvolen direktorem za rytířský stav a byl jmenován nejvyšším dvorským sudím (hofrychtéřem). Z tohoto titulu se stal i mluvčím moravského rytířstva. 1620 byl jedním z kmotrů na křtinách syna Fridricha Falckého a král ho jmenoval svým komořím. Spolu s Ladislavem Velenem ze Žerotína B. velel jako jeho zástupce moravské zemské hotovosti. V únoru a v březnu 1620 byl členem stavovské vyšetřovací komise během vyšetřování kněze Jana Sarkandera v Olomouci, a proto v katolické tradici figuruje jako hlavní viník jeho smrti. Po porážce na Bílé hoře B. uprchl k Janu Jiřímu Krnovskému, který v Nise sbíral vojsko proti Habsburkům. Za nepřítomnosti byl B. 1622 spolu s dalšími rebely odsouzen v Brně k trestu smrti a jeho jméno bylo přibito na šibenici. 1625 bojoval v emigrantském vojsku ve službách dánského krále a zúčastnil se dánské okupace severní Moravy. Za ústupu Slezskem byl v létě 1627 zajat Albrechtem z Valdštejna a vydán kardinálu Františku z Ditrichštejna do Brna. Tam byl B. mučen a byl nad ním obnoven ortel smrti. Byl veřejně sťat před brněnskou radnicí.

L: KSN 1, s. 563; V. Fialová, V. B. a Bohunka z Víckova, in: Naše Valašsko 4, 1936/38; F. Hrubý, Kněz Jan Sarkander, moravský mučedník doby bělohorské a jeho legenda, in: ČČH 45, 1939, s. 236n.; J. Janáček, Valdštejnova pomsta, 1992, passim; D. Uhlíř, Konec V. B. z B., in: Brněnský pitaval, 1992.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dušan Uhlíř