BÖHM-BAWERK Eugen Karl Borromäus Maria Jordan 12.2.1851-27.8.1914

Z Personal
Eugen Karl Borrmäus Maria Jordan BÖHM-BAWERK
Narození 12.2.1851
Místo narození Brno
Úmrtí 27.8.1914
Místo úmrtí Kramsach u Brixleggu v Tyrolsku (Rakousko)
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BÖHM-BAWERK, Eugen Karl Borromäus Maria Jordan, * 12. 2. 1851 Brno, † 27. 8. 1914 Kramsach u Brixleggu v Tyrolsku (Rakousko), právník, národohospodář, státník, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny Johanna Kapistrana B., c. k. ministeriálního a dvorního rady u moravského místodržitelství v Brně. Po předčasné smrti otce se 1857 přestěhoval s matkou do Vídně. Tam studoval nejprve gymnázium mnichů skotského řádu (1860–68) a po maturitě práva na univerzitě (1868–72), kde byl 1875 promován titulem JUDr. Již 1872 nastoupil do státní služby jako konceptní praktikant u zemského finančního ředitelství v Dolních Rakousích, postupně však do 1880 praktikoval jako finanční a pak ministeriální koncipista na c. k. ministerstvu financí. Během dovolené 1875–79 odešel do Německa, kde studoval důkladně národohospodářské nauky na univerzitách v Heidelbergu, Lipsku a v Jeně. 1880 se habilitoval jako soukromý docent národního hospodářství na vídeňské univerzitě. Z Vídně odešel do Innsbrucku na univerzitní stolici národního hospodářství, kterou po krátkém suplentství nakonec převzal. 1881 byl jmenován profesorem mimořádným a 1884 řádným stejného oboru. Po několikaleté dráze vysokoškolského učitele a badatele se vrátil do státní finanční správy: od 17. 9. 1889 přešel jako c. k. ministerský rada na vídeňské ministerstvo financí a brzy tam byl jmenován sekčním šéfem a dvorním radou. Od devadesátých let se specializoval na daňovou nauku, rozdělení daňového břemene, účinky daní, na přímé osobní daně, investice do železnic a do vodohospodářských staveb a na státní rozpočet Rakouska- -Uherska v jednotlivých letech. Z těchto oblastí vypracovával a předkládal kvalifikované předlohy pro vídeňské ministerstvo financí a pro parlament. Dále provedl konverzi státního důchodu a zrušil cukerní prémie. 1895, 1897–98 a 1900–04 byl ve vládách premiérů E. Kielmannsegga, P. Gautsche a E. Körbera jmenován rakouským ministrem financí. Na konci devadesátých let B.-B. vykonával i prestižní funkci senátního prezidenta Správního soudního dvora (Nejvyššího správního soudu, od 1895). Dostalo se mu i jmenování tajným radou a od září 1899 doživotním členem panské sněmovny. 1904 až 1914 přijal znovu místo profesora národního hospodářství na vídeňské univerzitě. Dále byl zvolen viceprezidentem (1907 až 1911) a prezidentem (1911–14) Akademie věd ve Vídni.

B.-B. byl důsledným zastáncem liberalismu, bez spojení s politickými stranami, významným národohospodářem, bojovníkem za pravé teoretické poznání nezávislé na prakticko- politických tendencích, dále též předním zástupcem tzv. rakouské (exaktní a teoretické) národohospodářské (či ekonomické, psychologické, subjektivní a hédonistické) školy a nauky o hraničním, čili mezním užitku. Školu tvořila skupina teoretiků, kteří zdůrazňovali nutnost jak abstrakce národního hospodářství od jiných stránek společenského života, tak nutnost nových vědeckých metod a kterým vadilo přílišné uplatňování historie a sociologie v právním a v národohospodářském bádání, jehož se dopouštěla německá tzv. škola historická stojící na indukci a sociálněpolitických výkladech. B.-B. definoval mj. pojem kapitálu (statky, čili zevní prostředky sloužící k ukojení lidských potřeb užívané k další výrobě a vyskytující se v omezené míře) a výsledky B.-B. výzkumů a členů školy byly východiskem pro vynikající národohospodáře – její přívržence Albína Bráfa a Vilibalda Mildschuha i pro její kritiky Karla Engliše a Jana Lövensteina. Ve své literární práci se B.-B. věnoval především teorii národního hospodářství a reagoval na aktuální otázky ve vztahu ke svému oboru. Kromě samostatných monografií – například práce s názvem Capital und Capitalzins, stěžejní dílo ve dvou svazcích počítané mezi díla světového významu, se dočkala několika vydání a byla přeložena do angličtiny a do dalších jazyků – uveřejnil větší množství odborných studií především v Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik a v Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik und Verwaltung, který vydával s rakouským národohospodářem Eugenem Philippovichem. B.-B. spolupracoval i s novinářem Moritzem Benediktem a s prestižním vídeňským listem Neue Freie Presse. Sebrané spisy 1924 a 1926 vydal F. X. Weiss.

D: výběr: Rechte und Verhältnisse vom Standpunkte der volkswirthschaftlichen Güterlehre, Innsbruck 1881; Grundzüge der Theorie des wirthschaftlichen Güterwerthes, Innsbruck 1886; Capital und Capitalzins, I. (Geschichte und Kritik der Capitalzins-Theorien enthaltend), II. (Die positive Theorie des Capitals), Innsbruck 1884 a 1889 (4. vydání z 1921 ve 3 svazcích); Zum Abschluß des Marxschen Systems, Wien 1896; Einige strittige Fragen der Kapitalstheorie, Wien 1900.

L: Heller 3, 1889, s. 11n.; Heller 1, 1912, s. 25n.; OSN 28, s. 117; OSND 1/1, s. 663, 5/1, s. 352; KSN 1, s. 596; ISN 3, s. 30; BL 1, s. 117 (kde další literatura); MSA 96/1989, s. 6; ÖBL 1, s. 97 (kde další literatura).

P: MZA, fond E 67 Sbírka matrik, č. 16 945, Matrika narozených fary u Sv. Petra a Pavla, 1840–1859, sv. 5, s. 249.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný