BÖHM Jindřich Hanuš 14.7.1836-5.12.1916

Z Personal
Jindřich Hanuš BÖHM
Narození 14.7.1836
Místo narození Blatná
Úmrtí 5.12.1916
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel

BÖHM, Jindřich Hanuš (pseud. J. Hanuš), * 14. 7. 1836 Blatná, † 5. 12. 1916 Praha, překladatel, libretista

Syn učitele a skladatele církevní hudby. Po maturitě na gymnáziu a po studiu práv se v Praze věnoval svobodnému povolání. Od 1865 přispíval do hudebního a divadelního tisku (Dalibor, Česká Thalia, Hudební a divadelní věstník, Hudební listy, Jeviště – patrně pod šifrou -m-, Národní listy, Národní noviny). 1880 se stal úředníkem České spořitelny, ale pokračoval v publicistické činnosti (např. 1882–84 byl pravidelným operním zpravodajem Divadelních listů). Hudbě a divadlu se věnoval jako autor a překladatel. Napsal řadu kabaretních výstupů a kupletů na aktuální politická témata, parodie (např. Faust a Markéta pro Jindřicha Mošnu, 1868) a humoristické hry podle starších předloh (Hoši osmnácté chasy, Lišák a Smola, Na kovárně, Šantala ad.). Velký význam měla jeho činnost překladatelská. Pro hudební spolky přeložil z němčiny často zpívaná oratoria (F. Mendelssohn-Bartholdy: Pavel, J. Haydn: Čtyři roční časy, ad.) a pro Prozatímní a v prvních letech též Národní divadlo zpracoval asi třicet překladů libret, mezi nimiž byly nejhranější repertoárové kusy své doby (J. Offenbach: Svatba při lucernách a Píseň Fortuniova, obě 1865; Pařížské zelinářky, 1871; Orfeus v podsvětí, 1892; Pán a paní Denisovi, 1896; F. Suppé: Dívčí ústav, 1865; Žádný muž a tolik děvčat, 1867; A. Ch. Lecocq: Angot, dítě pařížské tržnice, 1875) i významná díla klasického repertoáru (Ch. Gounod: Faust a Markéta, 1867; Ch. W. Gluck: Armida, nová úprava 1866, Ifigenie v Aulidě, úprava podle Wagnerova zpracování, 1872 ad.). Jeho překlady byly psány dobrou češtinou a vyhovovaly požadavkům zpěváků.

Sám napsal několik operních a operetních libret pro skladatele Karla Šebora (Drahomíra, historická opera, 1867), Vojtěcha Hřímalého (Jako na divadle, opereta, 1868; Šantala aneb Všude dobře, doma nejlíp, 1870; Zakletý princ, komická opera, 1872; Švanda dudák, podle J. K. Tyla, 1875, provedeno 1896), Josefa Jelínka (Papoušek, opereta, 1889) a Josefa Richarda Rozkošného (Pytláci, 1880; Záviš z Falkenštejna, velká historická opera, 1877). Z nich opera Zakletý princ o přenesení chudáka do bohatého prostředí se stala jedním z nejčastěji inscenovaných českých jevištních děl. B. hry a libreta byly publikovány v ediční řadě Divadelní ochotník a Urbánkově Bibliotéce operních a operetních textů, řada I–II.

L: J. Štolba, Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], in: Z mých pamětí, 1906, s. 243n.; nekrolog in: Národní listy 8. 12. 1916; Bartoš: PD opera, passim; M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, in: Sborník Národního muzea v Praze, řada A – historie, 57, 2003, č. 3–4; Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, 1881–1983, 1–3, 1983 (rejstřík ve sv. 3); Pazdírek, s. 90; HS 1, s. 116.

P: Část pozůstalosti v LA PNP, Praha (inventář T. Breň, 1998).

Jitka Ludvová, Pavel Petráněk