BÖHM Josef Kamil Alois 14.12.1828-26.1.1862

Z Personal
Josef Kamil Alois BÖHM
Narození 14.12.1828
Místo narození Pátek u Nymburka
Úmrtí 26.1.1862
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 15

BÖHM, Josef Kamil BÖHM (též Camillo), 14. 12. 1828 Pátek u Nymburka, † 26. 1. 1862 Praha, sochař

Vyučil se kameníkem u Josefa Maxe v Praze. Souběžně s působením v Maxově dílně od 1847 studoval na AVU. Další umělecké vzdělání umožněné podporou knížete Rohana nabyl 1850–53 studiem na AVU ve Vídni, kde také pracoval jako sochařský volontér u Hanse Gassnera. Své dosavadní schopnosti B. zdokonaloval v Praze u J. Maxe. Již 1854 si zařídil samostatnou dílnu. V ní tvořil Záboje objednaného z Dvora Králové nad Labem, svou nejdůležitější práci Sv. Václav pro Karlův most podle návrhu Josefa Führicha a její kopii pro hrad Klenová, pracoval na dílech Smrt krále Jana Lucemburského, František Josef I., na andělu pro balustrádu 1918 zbořeného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, na ležícím lvu pro pomník rakouských vojáků padlých 1848 až 1849 v Itálii a v Uhrách pro tehdejší park Na Poříčí v Praze, na bustě Rosiny Klarové pro kapli sv. Rafaela na Klárově ad., navrhl busty osmnácti význačných průmyslníků pro park plynárny v Karlíně. Za čtyři busty předků svého mecenáše Rohana získal 1859 Klarovo stipendium a 1860 odjel na stáž do Říma. V důsledku plicní nemoci tamní studia v závěru 1861 ukončil a vrátil se do Prahy. B. díla vypovídají o jeho talentu a stala se výrazem soudobého akademického vkusu.

D: sochařské práce – výběr: Záboj, Smrt krále Jana Slepého (Lucemburského), Torquato Tasso, František Josef I., Sv. Václav, replika sv. Václava, Generál Lamorcière, Kardinál Harrach, sousoší Rudolf Habsburský vedoucí kněze se svátostí na vlastním koni, sochy předků knížete Rohana a zahradní fasáda východního křídla zámku v Sychrově.

L: Wurzbach 14, s. 403; OSN 4, s. 253; MSN 1, s. 554; ISN 3, s. 30; KSN 1, s. 596; BOS 2, s. 297; Toman 1, s. 76; Thieme-Becker 4, s. 192; BL 1, s. 114; ÖBL 1, s. 96; Saur 12, s. 143.

Hana Karkanová