BĚŠÍNSKÝ Václav 10.6.1884-26.9.1947

Z Personal
Václav BĚŠÍNSKÝ
Narození 10.6.1884
Místo narození Nová Ves u Loun
Úmrtí 26.9.1947
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

BĚŠÍNSKÝ, Václav, * 10. 6. 1884 Nová Ves u Loun, † 26. 9. 1947 Praha, elektrotechnik

Po absolvování státní reálky v Lounech studoval 1903–08 na české technice v Praze, obor elektrotechnika. Ve škole zůstal jako asistent katedry teoretické a experimentální elektrotechniky. Teoreticky se zabýval silnoproudou elektrotechnikou, elektrickým osvětlením a elektrárenstvím. 1909 nastoupil do pražských elektrických podniků, které měly monopol na provozování městské dopravy, dále provozovaly elektrárny a rozvodné sítě. B. pracoval v holešovické elektrárně, která dodávala kromě proudu pro elektrické dráhy, elektrickou energii i do rozvodné sítě, a to zpočátku v oddělení instalací, později v oddělení distribučních sítí. 1922–46 byl ředitelem elektrárenských oddělení Elektrických podniků hlavního města Prahy. Nabyté praktické znalosti využil při unifikaci a koordinaci pražských elektráren (1924) a při dalším rozvoji Elektrických podniků hlavního města Prahy. B. se zasloužil o vybudování trafostanic: Praha Sever I. (1926), Praha Jih, včetně centra údržby zařízení velmi vysokého napětí (1929), trafostanice Edisonova (Jeruzalémská, 1929), Zelená liška (1931), Zengerova na Klárově a Palouček v Nuslích (1932). B. zásluhou byla 1934 dokončena stavba ústřední budovy Elektrických podniků v Praze-Holešovicích, jejíž architektonická koncepce patřila k nejmodernějším v Praze. Do budovy byli soustředěni zaměstnanci z jedenácti objektů z celého města. 1942 byly Elektrické podniky začleněny do Městských podniků pražských, kam patřily elektrárny, plynárny, vodárny a dopravní podnik. Zásadní změnu ve vývoji energetiky na území hlavního města znamenal 1945 znárodňovací dekret prezidenta republiky, na jehož základě vznikl 7. 3. 1946 národní podnik Středočeské elektrárny, jehož součástí se staly i Elektrické podniky. B. byl pověřen likvidací jejich živnostenské existence. O několik měsíců později zemřel. B. byl spoluzakladatelem, čestným členem a předsedou elektrárenské skupiny Elektrotechnického svazu československého, členem státní elektrárenské rady a zkušební komise pro II. státní zkoušku elektrotechnického inženýrství na ČVUT v Praze. Četnými články přispíval také do odborných časopisů.

D: Elektrické zdroje světelné, 1917; Mechanická stavba elektrovodných sítí kabelových, 1923.

L: Program c. k. České vysoké školy technické v Praze na studijní rok 1908 až 1909, 1908, s. 104; Album representantů, s. 898; ČVUT – Program na školní rok 1934/35, 1934, s. 85; Za ing. V. B., in: Vlastivědný sborník okresu lounského 13, 1947, s. 87n.; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 18; M. C. Efmertová, Osobnosti české elektrotechniky, 1998, s. 8n.; Tomeš 1, s. 92; Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 15n. P. Fojtík – M. Jílková – Z. Prošek, Sto let ve službách města, 1997, passim; P. Fojtík – S. Linert – F. Prošek, Historie městské hromadné dopravy v Praze, 1995, (2. vyd. 2000), passim.

P: Archiv ČVUT, fond VŠSEL, katalogy studentů 1903–07.

Jiřina Masnerová