BĚLOHLÁVEK Václav 9.1.1870-1.5.1967

Z Personal
Václav BĚLOHLÁVEK
Narození 9.1.1870
Místo narození Úhrov u Golčova Jeníkova
Úmrtí 1.5.1967
Místo úmrtí Senohraby u Prahy
Povolání

50- Náboženský publicista 53- Historik

63- Spisovatel

BĚLOHLÁVEK, Václav, * 9. 1. 1870 Úhrov u Golčova Jeníkova, † 1. 5. 1967 Senohraby u Prahy, katolický kněz, dramatik, básník, překladatel, církevní historik a homiletik, archivář

Narodil se v rodině mlynáře. Otcův postoj k církvi, kdy z ní v mužném věku vystoupil (a teprve před smrtí se do ní navrátil), zasáhl do životní dráhy B. 1882–90 studoval na premonstrátském gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě. Tam se začal zajímat o krásnou literaturu, věnoval se zejména dílu Viktora Huga. Po absolvování gymnaziálních studií odešel do Prahy, aby od 15. 10. 1890 nastoupil roční noviciát v rytířském řádu českých křižovníků s červenou hvězdou. 1891 se zapsal na pražskou teologickou fakultu. 18. 10. 1894 složil řádové sliby. Na kněze byl vysvěcen 14. 7. 1895. V době noviciátu a teologických studií se věnoval také studiu života a díla sv. Augustina a studiu filozofie a přírodních věd. Ovlivněn Tomášem Aquinským vytvořil vlastní filozofii středu. Z východních filozofů jej myšlenkově formoval Vl. Solovjov. Po ukončení bohoslovecké fakulty 1895 se stal kaplanem a počínaje týmž rokem působil na křižovnických farách nejprve v Klučenicích u Orlíka, od 1898 ve Starém Kníně u Dobříše, 1903 se stal administrátorem v Dobřichovicích u Prahy, 1905 reálným administrátorem v Živohošti u Neveklova. 1909 vydal pod pseudonymem Božetěch první ze svých četných náboženských děl Poutní zpěvy, 1911 Knížku o Živohoušti. Pokoušel se také o překlady především dramat Calderona de la Barcy. Z celkem osmnácti známých jím přeložených Calderonových her vyšla knižně jen jedna, První květ Karmélu (1914). Calderon jej přivedl na myšlenku pořádání divadel pod širým nebem – hry provozovala společnost herce J. Hroudy. Ostatní B. překlady zůstaly v rukopise nebo byly otištěny časopisecky (Klasy Rutiny ve Vlasti, 1928–29, Věž babylonská v Arše, 1917). 1917 se B. stal výpomocným knězem v Hodonicích u Znojma, 1919–24 administrátorem v Hradišti sv. Hypolita u Znojma. Hojná spisovatelská činnost ve 20. letech mu zajistila postup a také návrat do Prahy: 1924 se stal správcem řádové knihovny a archivu. Ve svých pracích užíval pseudonymy Václav Svatohor, Božetěch, Václav Bělohlávek-Svatohor, Božetěch Václav Svatohor.

Více než třicetiletá práce náboženského spisovatele, autora esejí i kázání, apologetických spisů a životopisů českých patronů, asketických pojednání i církevních dějin, především svého řádu, i překladatele duchovních básní i dramat kulminovala ve 20. a 30. letech. Z té doby mezi B. významnější díla patří 1921 vydaný cestopis Do Mariazell, 1922 próza Oheň Eliášův, koncipovaná s wellsovskou fantastikou jako vize posledních dnů lidstva, 1923 vzpomínky na vlastní dětství Idyla starého pána, a především 1930 dokončená románová trilogie Božetěch (1. Můj svět, 2. Můj očistec, 3. Moje nebe), jejíž první část publikoval B. již 1919. Pomocí zápisků prostého potulného harfeníka Božetěcha vylíčil peklo pozemského života vyhoštěnce i posmrtný život v očistci a v nebi. 1930 vydal B. spolu s J. Hradcem svá nejdůležitější díla Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou (2 sv., 1930) a 1933 Knihu památní křižovníků. Od 1928 redigoval řádový časopis Od Karlova mostu. Zprávy řádu křižovníků s červenou hvězdou (do ročníku 1932/33). Vedle toho přispíval do dalších katolicky orientovaných časopisů a listů jako Archa, Týn, Vlast, Náš domov, Lidové listy, Život, Na hlubinu, Český západ, Obzor rodinný aj. Od 1. 5. 1934 až do 2. 4. 1960 pobýval na trvalé zdravotní dovolené v Milevsku. Po 1948 se jako náboženský spisovatel odmlčel. Místopisné dílo Za krásou po milevském kraji, na němž pracoval, zůstalo v rukopise, stejně jako B. Filozofie středu. Od 1960 žil v Kněžském domově (domově důchodců) v Senohrabech. Pohřben byl na řádovém hřbitově v Praze-Hloubětíně. Rukopisy četných B. děl byly po jeho smrti uloženy v řádové křižovnické knihovně.

D: LČL 1, s. 181 (kde bibliografie).

L: Schematismus žijících katolických spisovatelů československých (sestavil V. Bitnar), 1920; Naše kniha 11, 1930, s. 8; Kulturní adresář ČSR, 1934; Kulturní adresář ČSR, 1936; Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí Družiny literární a umělecké, 1938, s. 203; Časopis československých knihovníků 19, 1940, s. 31; Kunc 1, s. 12; J. Karník, K osmdesátce Svatohorově, in: Lidová demokracie 8. 1. 1950; nekrolog in: Lidová demokracie 3. 5. 1967; MSN 6, s. 1055; J. Kunc, Kdy zemřeli 1967–70 a 1935–36, 1970; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 388; LČL 1, s. 181; Tomeš 1, s. 73; Putna, s. 571n.

P: Biografický archiv ÚČL.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová