BĚLSKÝ Václav 22.9.1818-22.5.1878

Z Personal
Václav BĚLSKÝ
Narození 22.9.1818
Místo narození Bratkovice u Velvar
Úmrtí 22.5.1878
Místo úmrtí Praha
Povolání

43- Významný představitel obecní správy

44- Právník

BĚLSKÝ, Václav, * 22. 9. 1818 Bratkovice u Velvar, † 22. 5. 1878 Praha, právník, politik, komunální pracovník

Pocházel ze selské rodiny. Bratr architekta Jana B. (1815 až 1880), otec advokáta Wenzela ryt. B. (1853–1917). V Litoměřicích začal studovat gymnázium, ale dokončil je 1837 v Hradci Králové. Potom navštěvoval přednášky filozofie a 1839–42 absolvoval studium na právnické fakultě pražské univerzity, titul JUDr. získal 1845. Od 1842 pracoval jako kancelista, od 1845 jako sekretář Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Na jaře 1848 se stal členem Národního výboru, 30. 8. 1848 byl zvolen do širšího výboru pražských měšťanů, 1850–51 zastával funkci sekretáře nově zřízené pražské OŽK, od 1852 vykonával povolání notáře a od 1858 zemského advokáta. Jako přední představitel české národní strany byl 1861 zvolen za Nové Město pražské členem sboru obecních starších a 11. 4. 1861 náměstkem starosty F. V. Pštrosse. Po jeho smrti se od 2. 7. 1863 stal B. pražským starostou. Zaměřil se na úkoly podporující industrializaci Prahy. Byla založena Městská spořitelna a plynárna, postaven třetí pražský most do Holešovic (nyní Hlávkův), byl vybudován přístup k Vltavě pod Křižovnickým náměstím, obnovena činnost magistrátního úřadu. Za prusko-rakouské války (1866) zajistil B. bezpečnost města, vyjednal v Chvalech ubytování pruských vojsk a zmírnění rekvizičních opatření. Dal vybudovat silnici na Letnou (Belcrediho, nyní Milady Horákové). Za zásluhy byl povýšen do rytířského stavu a 20. 11. 1866 podruhé zvolen pražským starostou. Z úřadu 4. 11. 1867 odstoupil. Vyjádřil tak svůj nesouhlas s tím, že v pražském granátnickém sboru nesměla být zavedena čeština jako velící jazyk a že místodržitelství nezadalo pokládání plynového potrubí české firmě. Primátorem byl zvolen znovu 1869 po rezignaci K. L. Klaudyho, ale volby se vzdal, a 1873, tehdy však neobdržel císařský souhlas. 1863–72 byl poslancem zemského sněmu (za staročechy), 1868 signatářem deklarace zemských poslanců proti rakousko-uherskému vyrovnání, 1864–68 a 1870–72 zástupcem nejvyššího maršálka, 1870 až 1871 přísedícím zemského výboru. Za vlády ministerského předsedy A. Potockého 1870 odmítl resort ministra krajana. Od 1873 žil v ústraní.

L: OSN 3, s. 708n.; J. J. Malý, Naše znovuzrození 5, 1883, s. 37n., 6, 1884, s. 25n.; A. Srb, Politické dějiny národa českého, 1 (1861–1895), 1899, s. 123n.; V. Vojtíšek, Radnice Staroměstská v Praze, 1923, s. 118; AČP, s. 30; O. Urban, Vzpomínka na Hradec Králové, 1986, passim; J. Láník a kol., Dějiny Prahy, 2, 1998, s. 148.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera