BŘEZOVSKÝ Bohuslav 25.11.1912-24.6.1976

Z Personal
Bohuslav BŘEZOVSKÝ
Narození 25.11.1912
Místo narození Rohozná u Poličky
Úmrtí 24.6.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 262-263

BŘEZOVSKÝ, Bohuslav, * 25. 11. 1912 Rohozná u Poličky, † 24. 6. 1976 Praha, redaktor, spisovatel

Syn učitele, který padl během první světové války na srbské frontě. B. 1932 maturoval na reálném gymnáziu v Poličce, 1932–34 studoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 1934–38 filozofii a psychologii na fakultě filozofické. Jako příslušník národně socialistické mládeže byl současně 1936–38 redaktorem listu Národní osvobození a tajemníkem Souručenství na obranu míru. Po zavření vysokých škol působil 1939–41 jako archivář nakladatelství Melantrich, 1941 přešel jako administrativní úředník do nakladatelství Orbis. Pak se stal lektorem nakladatelství Doležal v Červeném Kostelci. Protože byl manželem židovské míšenky, dětské lékařky Věry B. (1913–1988), starší dcery spisovatele K. Nového, musel ze zaměstnání odejít a živil se na přímluvu přátel externí redakční prací. 1944–45 byl vězněn v internačním táboře Kallich (nyní Kalek) u Chomutova, odkud počátkem května 1945 uprchl. 1945–48 vedl kulturní rubriku a byl divadelním referentem Národního osvobození, 1948–51 se uplatnil jako filmový dramaturg na Barrandově, v období 1951–55 a 1968–70 pracoval redaktorsky v nakladatelství Československý spisovatel, 1955–57 byl vedoucím redaktorem měsíčníku začínajících autorů Květen. Pak se věnoval jen literární činnosti jako spisovatel z povolání.

Již prvními literárními příspěvky z 30. let se B. zařadil mezi přední prozaiky generace, která se sdružila kolem Studentského časopisu a byla povýtce básnická. Vysokoškolské studium ho orientovalo k psychologickému románu a pod vlivem profesora V. Tardyho k vědomé akcentaci prvku náhodnosti pro život jedince i kolektivu, zajímala ho rovněž psychologická reflexe dějinných událostí. První lyrické prózy knižně nevydal, jeho debutem se stal až román Blíženci života (1940), v němž deníkovou formou objevně zaznamenal citové zmatky středoškoláka. V románě Člověk Bernard (1945, 2. opravené vyd. 1966 pod původním názvem Vzdušné zámky) přijal filozofii A. Schweitzera a podnikl sondu do myšlení šlechtice, který našel životní poslání jako ošetřovatel v africké džungli. Velké téma přinesl v dilogii Lidé v květnu (1954) a Železný strop (1959), v níž se snažil neschematicky, dramaticky a věrohodně postihnout události let 1945–49. Na mnoha postavách, typizujících různá sociální prostředí, líčil pluralitu reakcí na společenské dění, jako svou vlastní polemiku s jednostranností popisného socialistického realismu. V kompozičně komplikovaném románě Věční milenci (1965) se pokusil sjednotit psychologickou introspekci s generační výpovědí, románovou novelou Joachym aneb Vládychtivost (1967) alegorizoval nebezpečí manipulace s lidmi a románem Čistá duše (1971) hodlal začít rozsáhlý cyklus děl o psychologii 20. století. Druhý díl cyklu pro těžkou, vleklou nemoc nedokončil. V dramatu se neprosadil. Umělecký význam mají však jeho prózy pro mládež (O dvou zázračných poutnících, 1943, Udavač, 1945, Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka, 1947, Pozor! Natáčíme!, 1954, Nepovídej pohádky, 1970).

Byl nositelem Řádu práce a zasloužilým umělcem. Zemřel náhle.

D: bibliografie LČL 1, s. 322.

L: J. Hájek, Literatura a život, 1955, passim; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55n.; Š. Vlašín, B. B. šedesátiletý, in: Tvorba 22. 11. 1972; zb., Šedesátiny B. B., in: Mladá fronta 28. 11. 1972; B. Mach, Životní jubileum B. B., in: Práce 25. 11. 1972; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 435; LČL 1, s. 321n.; Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 54n.; SČS 1, s. 78n.; Knapík, s. 59; MČE 1, s. 594; Tomeš 1, s. 150.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha (kde i výstřižkový archiv).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera