BABLER Otto František 26.1.1901-24.2.1984

Z Personal
Otto František BABLER
Narození 26.1.1901
Místo narození Zenica (Bosna a Hercegovina)
Úmrtí 24.2.1984
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

64- Překladatel 48- Politický publicista

67- Nakladatel nebo vydavatel

BABLER, Otto František, * 26. 1. 1901 Zenica (Bosna a Hercegovina), † 24. 2. 1984 Olomouc, básník, překladatel, publicista

Narodil se ve smíšené rodině Češky, dcery učitele a hudebníka Ignáce Jandy, a německo-slovinského horníka, později důlního úředníka v Zenici. Otce ztratil již v půl roce svého života. Obecnou školu vychodil v Prijedoru, pak začal studovat na reálce v mnohojazyčném Sarajevu. Za první světové války (1915, udáváno také 1916) se s matkou dostal jako válečný běženec do Čech. V Olomouci dokončil na německém reálném gymnáziu studia maturitou 1919. Několik let se živil ve svobodném povolání jako literát, ovládající řadu jazyků (čeština, srbochorvatština, němčina, francouzština) a studující další řeči (ruština, polština, angličtina, italština), překládal, psal recenze, články a studie. Jako státní příslušník Království Srbů, Chorvatů a Slovinců sloužil 1923–24 v jugoslávské armádě v Lublani a v Bělehradě. Po návratu do Čech vydával od 1926 po dvacet let vlastním nákladem knižnici antologií a překladů z evropských literatur Hlasy. 1928 se oženil, získal československé státní občanství a natrvalo se přestěhoval do Samotíšek pod Kopečkem u Olomouce. 1935–48 pracoval jako knihovník Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, současně od 1946 působil deset let jako lektor srbochorvatštiny na Palackého univerzitě. 1949–56 byl navíc i pracovníkem olomoucké Univerzitní knihovny. Od 1956 se živil opět jako nezávislý spisovatel.

Přední místo v B. mnohostranné literární činnosti zaujala díky jeho znalosti mnoha evropských jazyků rozsáhlá překladatelská práce: do češtiny překládal ze srbochorvatštiny, slovinštiny, polštiny, ruštiny, bulharštiny, němčiny, francouzštiny i středověké franštiny, angličtiny a italštiny, překládal však i do některých těchto jazyků z češtiny. Těžiště B. překladatelské práce tvořila zprvu literatura jihoslovanská. Souhrnně ze slovanských literatur přeložil díla více než dvou set autorů. V tématech tíhl před válkou k literatuře spiritualistické a náboženské, k lidovým pověstem, pohádkám, legendám a k anonymní lidové epice (slovanské i západní). Stal se známým především jako precizní překladatel poezie (básnická skladba Havran E. A. Poea, 1930; řada děl Paula Claudela; četné výbory jako Pověsti sladké Francie, 1935, aj.). Za druhé světové války se věnoval překládání díla Danta Alighieriho. Práci předcházela dlouhá průprava v řadě literárně- i jazykovědných článků, statí a studií. 1942 dokončil překlad Pekla (vydáno 1949). Obecně uznávaným a jedním z nejlepších českých překladatelů se stal jako tvůrce novodobého překladu Božské komedie, kterou vydal 1952 (druhé a třetí vydání 1957, 1965). S úspěchem překládal i do němčiny (např. pohádky Josefa Čapka a Františka Hrubína, díla Jakuba Demla, Otokara Březiny a Františka Halase, toho i do angličtiny, zejména jeho Staré ženy, Old Women, 1935). Překládal také z polštiny do němčiny. Po válce soustředil svůj zájem hlavně na Williama Shakespeara, Iva Andriće aj., přeložil Román o Růži (1977). Svůj vřelý vztah k hanácké krajině, kde žil a pracoval, vyjádřil v bibliofilsky provedené Krajině mého srdce. Mezi českými překladateli byl B. ojedinělým zjevem nejen jako jazykový talent překvapující širokým rozpětím své činnosti, ale i jako kulturní publicista, bezručovský badatel a jako vynikající danteolog. Především ale byl uznávaným odborníkem v oboru translatologie, jako teoretik překladu (zejména kniha Jak jsem překládal Havrana, 1931), i jako praktik. Spolupracoval s bibliofily a přispíval do jejich časopisu Marginálie zprávami o krásných knihách v zahraničí. Zabýval se českou grafikou, v prvé řadě dílem Oldřicha Menharta a Jana Konůpka (Jan Konůpek, český malíř a grafik, 1947). Za svého života byl čestným členem spolku překladatelů krásné literatury Slovinska, čestným členem Svazu slovinských spisovatelů a překladatelů, členem Německé danteovské společnosti a držitelem dantovské plakety ČSAV, literární ceny Bedřicha Václavka a literární ceny Svazu československých spisovatelů.

D: LČL 1, s. 106n. (souhrnně).

L: Kulturní adresář 1936; Československo-jihoslovanská revue 1931, s. 421, 1937, s. 143; J. Levý, Studie o literatuře a překladatelství, 1962; O. Králík, Básník O. F. B. jubiluje, in: Lidová demokracie 28. 1. 1971 (k sedmdesátinám); M. Vingrálek, Hodinka s překladatelem Dantovy Božské komedie, in: Lidová demokracie 23. 1. 1971 (k sedmdesátinám); týž, Objevná osobnost překladatelského světa (k pětasedmdesátinám), in: Lidová demokracie 24. 1. 1976; nekrolog: B. Smejkal, O. F. B. zemřel, in: VVM 1984, č. 2; LČL 1, s. 106n. (kde další literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová