BAERAN Alois 16.5.1872-16.10.1936

Z Personal
Alois BAERAN
Narození 16.5.1872
Místo narození Brno
Úmrtí 16.10.1936
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 39- Organizátor veřej. Zdravot. nebo soc. péče 43- Významný představitel obecní správy

62- Osvětový nebo veřejný činitel

BAERAN, Alois, * 16. 5. 1872 Brno, † 16. 10. 1936 Berlín (Německo), úředník, politik, novinář

Po úspěšném zakončení studia práv ve Vídni a získání titulu JUDr. se B. vrátil do svého rodiště, kde získal úřednické místo při městské správě. Postupně se vypracoval na vedoucího školského referátu a spravoval také městská sociální zařízení. Svou pracovní kariéru na brněnském městském úřadu završil jako vrchní magistrátní rada. Od mládí se uplatňoval také v politice. Patřil k přívržencům a vedoucím představitelům německých nacionálů na Moravě. 1905 se podílel na přípravách krvavého Volkstagu v Brně. 1912 založil týdeník Brünner Montagsblatt, který se stal za B. účasti tribunou bojových nacionalistických názorů. Toto periodikum vydával a řídil i po 1918. Nikdy se nesmířil se vznikem samostatné ČSR a využíval nejrůznější prostředky ke zpochybnění její existence. Byl zakladatelem a členem nacionalistických organizací jako Deutsche Volksrat für Brünn und andere Städte Mährens. 1920 úspěšně kandidoval za německé nacionály do československé poslanecké sněmovny. Na parlamentní půdě se vedle slovních útoků uchyloval i k násilným provokacím. Po odhalení B. špionáže ve prospěch Německa a Maďarska byl 1923 zbaven mandátu a odsouzen ke 4 letům vězení. Ze zdravotních důvodů byl poté, co čestně slíbil zdržet se dalších velezrádných aktivit, předčasně propuštěn. V květnu 1925 však utekl do Německa, kde se až do své smrti podílel na protičeských vystoupeních organizace Sudetendeutscher Heimatbund.

L: J. Cesar – B. Černý, Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–1938, 1–2, 1962, passim; Heller 1 (2. vyd.), s. 15; R. Jaworsky, Vorposten oder Minderheit, 1977, s. 98; BL, 1, s. 41; Balling 1, s. 399 (kde další literatura).

Pavla Vošahlíková