BAKOŠ Ján 2.3.1890-24.1.1967

Z Personal
Ján BAKOŠ
Narození 2.3.1890
Místo narození Modra (Slovensko)
Úmrtí 24.1.1967
Místo úmrtí Kolín
Povolání 55- Jazykovědec
61- Pedagog
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 184
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84169

BAKOŠ, Ján, * 2. 3. 1890 Modra (Slovensko), † 24. 1. 1967 Kolín, orientalista, semitolog

Maturoval 1909 na evangelickém gymnáziu, zapsal se na Evangelickou bohosloveckou fakultu v Bratislavě, kterou ukončil 1912. Už tehdy se začal zajímat o hebrejštinu a arabštinu. Na studium semitologie navázal 1912–15 na univerzitě v Göttingen. Během první světové války působil jako úředník a duchovní. Doktorát obhájil v Göttingen 1920 na základě disertace Označování samohlásek souhláskovými symboly v semitských jazycích. Profesorem starozákonních věd byl jmenován 1919 na evangelické fakultě Bratislavě, kde 1936 až 1939 a 1943–45 vykonával funkci děkana. 1930 se habilitoval na Filozofické fakultě bratislavské Univerzity Komenského, 1946 se stal řádným profesorem semitské filologie, zakladatelem a prvním ředitelem semitského semináře a zároveň i děkanem fakulty. Vyučoval arabštinu, hebrejštinu, syrštinu, ale i maďarštinu. 1953 byl jmenován akademikem SAV, 1960 zakládal Kabinet orientalistiky. Současně vedl Slovenskou orientalistickou společnost. Od 1927 patřil k prvním spolupracovníkům pražského Orientálního ústavu, byl členem redakční rady časopisu Archiv orientální, členem domácích i zahraničních učených společností a nositelem četných vyznamenání a ocenění. Řadil se k spoluzakladatelům pražské orientalistické školy Bedřicha Hrozného a orientalistům evropského významu. Rozvíjel studia syrského a arabského kulturního odkazu a jejich vlivu na evropskou civilizaci. Stěžejními tématy B. bádání se staly dějiny syrské a arabské vědy, výklad vlivu arabské vědy 9.–10. století na genezi evropského vědeckého myšlení a vlivu antické vzdělanosti na semitské kultury. Ve třicátých letech připravil kritickou edici části encyklopedického díla syrského polyhistora Grígóra Abu-l-Faraga (Barhebraeus, † 1286) Svícen svatyň a vydal ji s rozsáhlými poznámkami ve francouzské verzi v Paříži. Po druhé světové válce k ní připojil i dílo téhož autora věnované psychologii. Studium Barhebraeovy psychologie B. dovedlo k dílu Avicennovu (Abú ‘Alí ibn Síná, † 1037), jehož Psychologii vydal rovněž francouzsky. Další edici Avicennovy Logiky však již nestačil dokončit. Početné B. studie vyšly v domácích a zahraničních odborných časopisech.

D: Die Bezeichnung der Vokale durch Konsonantenzeichen in den semitischen Sprachen, Göttingen 1920; Le candélabre des sanctuaires de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus 1–2, Paris 1930–33; Psychologie de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus d’après la huitième base de l’ouvrage Le candélabre des sanctuaires, Leiden 1948; La psychologie d’Ibn Síná’ (Avicenne) d’après son oeuvre Aš-Šifá’, sv. 1–2, 1956.

L: S. Segert, Das wissenschaftliche Werk von J. B., in: Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dictata, Bratislava 1965, s. 13n.; Akademik J. B., in: Věstník ČSAV 76/1967, č. 3, s. 361n.; J. Petrík, Za akademikom prof. dr. J. B., in: Církevné listy 80/1967, č. 3, s. 37n.; SBS 1, s. 110 (se soupisem díla a literatury); BLS 1, s. 166 (se soupisem díla a literatury); J. Filipský, Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999 s. 62n. (se soupisem díla a literatury).

Marie Makariusová