BALAJKA Bohuš 13.5.1923-7.2.1994

Z Personal
Bohuš BALAJKA
Narození 13.5.1923
Místo narození Prštné u Zlína
Úmrtí 7.2.1994
Místo úmrtí Praha
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

BALAJKA, Bohuš (vl. jm. Bohumil), * 13. 5. 1923 Prštné u Zlína, † 7. 2. 1994 Praha, literární historik a kritik, redaktor, spisovatel

Pocházel z rodiny drobného rolníka, který více než dvacet let pracoval v USA jako pivovarský dělník. Obecnou školu navštěvoval B. 1929–34 na zlínském předměstí v Prštném. Pak studoval 1934–38 na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Během středoškolských studií, která dokončil 1942 na reálném gymnáziu ve Zlíně, začal publikovat v časopise Dorost, ve sborníku Mladá Morava a v Listu mladých. Za války byl 1942–43 zaměstnán na zlínském okresním úřadě a 1943–45 totálně nasazen v ostravské koksovně. Po 1945 se zapsal na Filozofickou fakultu UK v Praze na učitelský obor čeština – dějepis, studoval mj. u Alberta Pražáka a Karla Krejčího. Navštěvoval také seminář Václava Černého a přispíval do jeho Kritického měsíčníku. Pro B. polonistické zaměření měl význam stipendijní pobyt v Polsku 1946, kde navázal řadu osobních kontaktů se současnými polskými spisovateli a také písemný kontakt s českým polonistou Janem Kárníkem (=Josefem Svítilem). 1946–48 spolupracoval úzce s Lidovou demokracií, později příležitostně publikoval v časopisu Nový život a v Literárních novinách. Významnými se staly i B. literární kritiky a stati o literatuře, jimiž přispíval posléze do časopisu Plamen. Po ukončení univerzity 1949 získal 1950 doktorát (PhDr.) v oboru slovanská filologie prací K dějinám česko-polských literárních vztahů. Česká předbřeznová literatura polskýma očima. Po studiích pracoval do 1953 v antikvariátu Kniha v Praze jako odborný katalogizátor starých tisků. 1953–72 byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. Tam se zprvu zabýval polskou, později českou, především starší a novější literaturou. Její dějiny zpracovával do školských příruček, pro základní a střední školy psal především standardní, na koncepci Arne Nováka založené učebnice dějin české literatury. Od 60. let se soustavně věnoval literárněkritické a publicistické činnosti. Zabýval se hlavně metodologií literární historie a problémy interpretace literatury.

V období 1972–75 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír, 1975–85 jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze na Hradě. Obecně užíval pseudonym Kamil Petrů. V době normalizace kryla jeho práce svým jménem Hana Müllerová, v devadesátých letech redaktorka Československého spisovatele, některé publikace podpisovala i B. manželka Anetta, překladatelka z polštiny. Do důchodu odešel B. 1985. Žil v Praze na Vinohradech.

B. byl prozaikem a literárním historikem neobyčejně širokého rozhledu. Orientován na polskou, pak na českou literaturu věnoval monografie Henryku Sienkiewiczovi (1947) a Jaroslavu Vrchlickému (1979), byl literárním kritikem i autorem literárněhistorických příruček a učebnic. Jeho dvoudílné Přehledné dějiny české literatury, těžiště B. činnosti, se staly pro svůj komplexně podaný obraz literárního vývoje do roku 1945 myšlenkově a koncepčně převratným dílem své doby. B. rozhodující autorský podíl na knize zůstal však v době normalizace anonymní. Jako prozaik se B. představil v 90. letech historickým románem z doby Václava IV. Mezi trůnem a oltářem, jako dramatik rozhlasovou hrou o J. Vrchlickém Jak táhla mračna (1986). Stal se také autorem vlastních vzpomínek Já se tam nevrátím (2001) a řady předmluv k bibliofiliím.

Jeho syn Petr působil jako umělecký fotograf.

D: bibliografie in: SČL; z děl monografie Henryk Sienkiewicz, 1947; uspořádání katalogizačního soupisu 1 000 bohemik pro antikvariát Orbis, Karlova ulice Praha, 1952 (s kol.); Nástin dějin starší české literatury, 1955; Rukověť dějin české literatury pro 9. ročník všeobecně vzdělávacích škol 1, 2, 1957; Stručné dějiny české a slovenské literatury, 1958 (s L. Páleníčkem a V. Tichým); Přehledné dějiny literatury 1, 1970; 2, 1971 (anonymně se Zdeňkem Blajerem a Emilem Charousem); Čeští spisovatelé deseti století, 1974 (anonymně s Radko Šťastným); monografie Jaroslav Vrchlický, 1979.

L: Z. Pešat, (referát) o Jaroslavu Vrchlickém in: Česká literatura 1981, s. 463; O životě a díle českých a slovenských pedagogů, 1992–94, s. 602 (zde chybně uveden jako Bohuslav); nekrology: H. Poláková, in: Český jazyk a literatura 44, 1993/94, s. 182; B. Svadbová, in: Tvar 1994, č. 4; Nové knihy 1994, č. 6; SČS 1, 1995, s. 23n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Šámalová