BALDESSARI PLUMLOVSKÁ Vojtěška 17.4.1854-31.3.1934

Z Personal
Vojtěška BALDESSARI PLUMLOVSKÁ
Narození 17.4.1854
Místo narození Plumlov
Úmrtí 31.3.1934
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 63- Spisovatel

BALDESSARI PLUMLOVSKÁ, Vojtěška (vl. jm. Vojtěcha Baldessariová), * 17. 4. 1854 Plumlov, † 31. 3. 1934 Olomouc, dramatička, učitelka

Pocházela z česko-německé rodiny rakouského státního úředníka, otec byl často služebně překládán, naposledy působil v Černovicích v Bukovině. Tam po soukromých studiích vykonala B. na učitelském ústavu zkoušku odborné a učitelské způsobilosti pro školy s německým vyučovacím jazykem. Po návratu rodiny na Moravu 1872 učila dva roky na německé škole v Rýmařově, od 1874 ve Šternberku a od 1881 v Kroměříži v německých třídách jazykově utrakvistické školy. Teprve tam se podrobila jazykové zkoušce z českého jazyka a vyučovala pak na české dívčí obecné škole až do odchodu do důchodu 1906. Tvorba B. vycházela z jejího učitelského povolání a vyznačovala se posílenou výchovnou intencí. Verše pro děti, v nichž se zpočátku pokoušela o nápodobu hálkovské poetiky v jednodušších dimenzích, otiskovala zvláště v pedagogickém časopise Pěstoun. Pro děti vydala adaptace lidových pohádkových syžetů (Národní pohádky, 1895), na tradici českých „krasořečníků“ navázala deklamačními sbírkami básní Malá přáníčka pro děti (1901) a Nová přání našim dětem a říkání vánoční, k primicím a svatbám (1903). Její básně ze sbírky veršů a poučných článků pro děti Přítel dítek (1922) byly přejaty i do náboženské prvouky Církve československé Seménka (1928). Regionální pověsti pro dospělejší mládež napsala B. pro 2. ročník Vlastivědného sborníku pro mládež župy olomoucké (1922/23). Spřízněnost se Spolkem divadelních ochotníků v Kroměříži, který pociťoval nedostatek repertoáru vhodného pro děti, předurčila vznik početných divadelních her B. pro dětského herce i dětské publikum. Zvláště užití místních reálií jí přineslo první úspěch (Svatoň a Milena, premiéra 1899 Kroměříž, knižně 1901). Ve svých několika desítkách her se nejčastěji soustřeďovala na dramatické uchopení folklorních pohádek (Honza v zakletém zámku (1901), Sůl nad zlato (1901), Zahrada sudiček (1903), které však zbavovala jejich vlastního příznačného syžetu a včleňovala do nich popisné, proklamativně výchovné a vlastenecké pasáže (hry Mikeš Lomidrevo, 1922, a Zvířátka a Petrovští, 1924 spolu s Quido M. Vyskočilem). Tradičně provozovaná výroční charitativní představení ji podnítila k psa ní obrazů ze života, v nichž často prolínala rovinu snu s motivy pohádkovými (Sen vánoční, 1907, Pohádková princezna, 1921), nevyhýbala se ani oslavným vlasteneckým alegoriím (Matička vlast, 1921, Blaničtí rytíři. Hra z doby osvobození, 1921), ani adaptacím klasických předloh (Babička v zámku, 1921, Prodaná nevěsta, b. d.). B. proslula také adorací mateřské lásky jako zdroje jistoty a obětavosti, její hry byly často určeny k Svátku matek (Záchrana matek – záchrana národa, 1923; Svátek matek, 1929, Nejdražší matčin šperk, 1926; hra z římských dějin Cornelia, 1926). Řada her měla podobu féerií se zpěvy a tanci, hudbu k nim skládali hlavně místní učitelé; často však opatřovala B. vlastními výchovnými texty lidové melodie. Hlavní okruhy svých námětů zpracovávala i pro loutkové jeviště (Vánoční hra, 1917, Honza a Kašpárek na cestách, 1929, Přemysl a Libuše, 1930 aj.). Dospělému publiku určila hru Matka (1921), tematizující boj matky se smrtí podle námětu Andersenovy pohádky. Hru uvádělo Městské divadlo v Olomouci v divadelní sezoně 1921/22. Některé z her B. byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, srbochorvatštiny a slovinštiny.

D: Úhor 22, 1934, s. 89n. (F. Vymětal, Bibliografie spisů V. B.-P.); LČL 1, s. 128n. (kde chyby v dataci biografie a v určení článků a sborníků v literatuře).

L: W. Ethen, Portréty a silhouetty II., 1936, s. 79n.; OSN 28, s. 1034; MSN 5, s. 760; DČD 3, s. 476; KSN 1, s. 395; R. Fischer, Olomoucký památník 1848–1918, 1938; L. Páleníček, Dětské hry V. B.-P., in: Chudým dětem, sv. 52; Ženy na Moravě, 1940, s. 111n.; B. Vybíral, Beletristický přínos olomouckého kraje české literatuře, 1940; J. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947; V. Palivec, Literární místopis Příbramska, 1958; M. Frintová, Vzpomínka na kroměřížskou učitelku a spisovatelku V. B.-P., in: Zpravodaj města Kroměříže, 1969, č. 9, s. 170n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 370; E. Machková, Tendence dětského a školního divadla do roku 1945, in: Cesty českého amatérského divadla, 1998, s. 104n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Věra Brožová