BARÁČEK Pavel Jacquier 1.2.1885-30.8.1969

Z Personal
Pavel Jacquier BARÁČEK
Narození 1.2.1885
Místo narození Kladno
Úmrtí 30.8.1969
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BARÁČEK, Pavel Jacquier, * 1. 2. 1885 Kladno, † 30. 8. 1969 Praha, politik, diplomat

Po maturitě na reálce (1902) studoval na báňské akademii v Lubně (Leoben) ve Štýrsku a v Příbrami, kde 1914 dosáhl titulu inženýra. 1910–14 pracoval jako zástupce francouzské hutní společnosti v Praze. 1908–14 se politicky exponoval v mladé generaci České strany státoprávně pokrokové. Na počátku první světové války se aktivně podílel na formování domácí protirakouské rezistence. V listopadu 1914 odešel do Švýcarska, kde do konce války působil jako přední činitel československého zahraničního odboje; organizoval zpravodajské spojení mezi domácím a zahraničním odbojem a vybudoval šifrovací službu zahraniční akce. V březnu 1915 přijel s Masarykovým poselstvím do Prahy: předal vzkazy některým politikům (mj. E. Benešovi, K. Kramářovi a V. Dykovi) a Ch. G. Masarykové. 1918 řídil kancelář Národní rady československé v Ženevě; 1919 vstoupil do československé zahraniční služby. Od května do září 1919 delegát československého ministerstva zahraničních věcí, od září 1919 do března 1920 chargé d’affaires v Bernu; podílel se na navázání diplomatických styků mezi ČSR a Švýcarskem. 1921–25 působil jako přednosta šifrovacího oddělení ministerstva zahraničí v Praze; 1925–28 československý vyslanec v Nizozemsku, 1928–35 v Řecku; 1935–39 ministerský rada v ústředí ministerstva zahraničí. Za druhé světové války se 1939–40 účastnil československého zahraničního odboje ve Francii, 1940–45 ve Velké Británii; 1942–44 byl vyslancem československé exilové vlády u exilové vlády řecké. 1945–49 vedl restituční a reparační oddělení ministerstva zahraničí v Praze, 1947 jmenován odborovým přednostou. 1949 penzionován. Ke svému jménu připojoval rodné jméno své francouzské manželky Jacquier (Pavel Jacquier Baráček, Pavel Baráček-Jacquier).

L: OSND 1/1, s. 442; Slovník prvního čs. odboje 1914–18, 1993, s. 9; Kolář Elity, s. 9; Tomeš 1, s. 44n.

Josef Tomeš, František Kolář