Biografický slovník
BARÁK Rudolf 11.5.1915-12.8.1995
| Rudolf BARÁK | |
 | |
| Narození | 11.5.1915 |
|---|---|
| Místo narození | Blansko |
| Úmrtí | 12.8.1995 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 213 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40103 |
BARÁK, Rudolf, * 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník
Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950– 53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62 členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9. 2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády, od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62 poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské a represivní akce československých bezpečnostních složek v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci 1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení, přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60. let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci, v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k patnácti letům vězení. V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B. již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu 1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk, televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě analyzován a objasněn.
L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.
P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš
