BARTÍK Josef 30.6.1897-18.5.1968

Z Personal
Josef BARTÍK
Narození 30.6.1897
Místo narození Stachy u Prachatic
Úmrtí 18.5.1968
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BARTÍK, Josef, * 30. 6. 1897 Stachy u Prachatic, † 18. 5. 1968 Praha, generál

Vyrostl ve skromných poměrech u strýce. 1908–15 navštěvoval Vyšší reálné gymnázium v Sušici. V dubnu 1916 byl jako jednoroční dobrovolník odvelen na italské bojiště, kde byl zajat. V lednu 1917 se přihlásil do československých dobrovolnických jednotek v Itálii. Na italské frontě bojoval jako velitel čety a velitel výzvědného oddílu do 30. 5. 1918, kdy byl na Piavě těžce raněn. Od poloviny října 1919 vykonával funkci referenta pro Rumunsko a Itálii na zpravodajském oddělení Hlavního štábu ČSA. Později se stal referentem pátrací skupiny a od ledna 1935 byl pověřen vedením obranné sekce 2. (zpravodajského) oddělení. Zasloužil se o mnohé úspěchy československé kontrarozvědky. 14. 3. 1939 odletěl se skupinou zpravodajců do Velké Británie. Od května 1939 plnil zpravodajské úkoly v Polsku a od listopadu 1939 do června 1940 vedl 2. oddělení Vojenské správy Československého národního výboru ve Francii. Pak pracoval v II. (zpravodajském) odboru MNO ve Velké Británii a od června 1941 do února 1942 zastával funkci přednosty 2. oddělení obranného zpravodajství (II. odbor MNO), 1942–45 přednosty zpravodajského odboru MV. 1. 3. 1945 odešel do Košic s pověřením organizovat obranné zpravodajství a státní bezpečnost v osvobozené vlasti. Od 10. 4. 1945 do 15. 1. 1946 byl přednostou odboru politického zpravodajství MV. V srpnu 1945 získal hodnost brigádní generál. Po nuceném odchodu z MV byl přidělen k I. odboru MNO, kde se stal náhradníkem, prozatímním předsedou a předsedou odvolacího kárného výboru. 9. 3. 1948 byl zatčen a 7. 9. 1948 odsouzen za údajné vyzrazení služebního tajemství a zneužití funkce k pěti letům těžkého žaláře, ke ztrátě čestných vyznamenání a zbaven hodnosti. Prošel vězením v „Domečku“, na Mírově, Pankráci, Ruzyni a v Leopoldově. 1953 byl propuštěn, pracoval pak jako zásobovač v Ústavu péče o matku a dítě v Praze-Podolí. 25. 11. 1965 byl v plném rozsahu rehabilitován.

L: F. Moravec, Master of Spies. The Memoirs of General František Moravec, New York 1975; týž, Špión, jemuž nevěřili, Toronto 1977; J. Koutek, Tichá fronta, 1985; J. a S. Kokoškovi, Spor o agenta A 54, 1994; J. Kuklík – J. Němeček, Proti Benešovi!, 2003; Tomeš 1, s. 48.

P: Část pozůstalosti ve VÚA v Praze.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zlatica Zudová-Lešková